středa 28. září 2016

MD - Narozeninový týden

Ze svých třicetin jsem nechtěla dělat žádnou velkou událost (a přesto o nich píšu už druhý článek - haha), takže jsem si jejich slavení naordinovala jen v malých dávkách, rozprostřených do víc než týdne (ale název článku "Narozeninových 11 dní" by nezněl tak dobře, chápete :-) ).
Letos připadly moje narozeniny na pondělí, a i když se to může zdát nemožné, ten týden předtím jsem měla tolik práce a aktivit, že jsem zapomněla, že už jsou za takovou chvíli. Každopádně hned ráno mi přišlo v práci popřát několik kolegů, což bylo strašně milé a naprosto nečekané. Dárečky mi moc dlouho nevydržely. Květiny kvůli těm tropickým vedrům, co nás ještě pořád trápily, a čokolády jaksi zmizely :-)
Hned ten týden jsem slavila taky s nejužší rodinou. Teď, když už jsem starší a vím, že prarodiče tady nebudou navždy, dokážu ocenit i tyhle sedící, domácí oslavy, nad kterými jsem v pubertě zvedala oči v sloup. Vtipné je, že ve stejném týdnu mám já narozeniny a mamka s babičkou svátek, takže si vždycky přejeme všechny navzájem a doma to potom vypadá jako v květinářství.


Opravdu originální dárek jsem dostala od Petra z Chocolate Hill. Ukážu vám ho hned, jak bude kompletně hotový. Zatím se na něm ještě pořád pracuje.
Na konci týdne jsem se vydala do Slavkova na návštěvu za Míšou. Samozřejmě jsem po cestě potkala dvě uzavírky, takže se Míša divila, proč mi ta cesta tak dlouho trvala. Spolu jsme zašly do naší oblíbené kavárny Style cafe na zákusek a horkou čokoládu. Kde jsou ty časy, kdy jsme narozeniny slavily ve víru velkoměsta :-D Od Míši jsem dostala knížku od Jojo Moyesové. Zatím jsem od ní nic nečetla, tak jsem na ni opravdu zvědavá.
Další mini oslava byla s Verčou, která má narozeniny přesně den přede mnou. Máme takovou tradici, že spolu na naše narozeniny vždycky chodíváme do kina na něco hezkého a navzájem si přejeme a předáváme dárky. Tentokrát jsme šly na Dítě Bridget Jonesové a musím říct, že jsem se v kině dlouho tak nenasmála. Četla jsem první dva díly a film mě navnadil, abych si koupila i třetí, který by na něj měl navazovat.
Nakonec musím říct, že jsem z toho, že už mi je třicet, ani neměla depresi. Nebo aspoň ne velkou :-)
Třeba je nakonec pravda, co mi všichni psali na facebooku. Život začíná ve třiceti.
Z.

Žádné komentáře:

Okomentovat