neděle 14. ledna 2018

MD - Prosinec

Další rok je za námi. Když jsem si na jeho začátku říkala, že budu každý měsíc psát takové malé reporty o tom, co jsem zažila, a co se mi líbilo, upřímně jsem netušila, jestli to dodržím. A tady jsem s posledním měsícem :-) Při psaní jsem trošku bojovala s tím, jak moc ze svého života chci zveřejňovat. Vážně obdivuju vloggery, kteří natáčí každý svůj den. Já vím, že je to jen pár minut, ale stejně... Zatím nevím, jestli v psaní měsíčního deníku budu pokračovat. To se asi uvidí na konci měsíce.
Asi se mi úplně nechce dělat nějaké zhodnocení uplynulého roku. Stalo se toho hodně, jak dobrého, tak špatného, ale tak to funguje každý rok, celý život. Tentokrát jsem si nedávala ani žádná novoroční předsevzetí. Zjistila jsem totiž, že všechno má svůj čas, a přijde to, kdy má, bez ohledu na to, jak moc na to tlačíme. Takže jediné, co pro tento rok mám, jsou plány. Nic, co by se nedalo splnit, a co když nesplním letos, dokončím příští rok. Svět se kvůli tomu nezboří :-)


Takže v tomhle článku opět jen napíšu něco o tom, jaký byl můj měsíc.
Prosinec je samozřejmě vždycky nejvíc o adventu, Vánocích, vánočních večírcích a scházení se s přáteli. Letos, teda vlastně už loni, tomu nebylo jinak.
Přes vánoční trhy jsem tentokrát víceméně jenom proběhla. Samozřejmě, že jsem nevynechala tradiční svařák a trdelník, ale vlastně jsem se ani jednou v klidu neprošla mezi stánky. Ale nějak zvlášť mě to netrápilo. Za to jsem pečlivě prohledala pulty knihkupectví, abych zjistila, jestli mají moje holky :-) A našla jsem je hezky bok po boku.


Co se týkalo přípravy na Vánoce, tak těm samozřejmě předchází Mikuláš, kdy dostanu adventní kalendář, a pak už můžu začít odpočítávat dny. Jestli si říkáte, jestli na to už nejsem stará, tak odpověď zní, že ne. Až jednou budu mít děti, tak budeme mít hezky každý svůj adventní kalendář a budeme odpočítávat spolu :-)


Letos (sakra loni) jsem se kromě každoročního zdobení perníčků s babičkou ujala ještě přípravy kokosových kuliček. Byly moc dobré, a pokud byste je chtěli vyzkoušet, tak stačí rozmixovat datle, přidat nastrouhaný kokos a uplácat kuličky. Některé jsem potom ještě obalovalo ve zbylém kokosu.


Ve druhé půlce prosince jsme se s Vendy vydaly do Primarku do Vídně. Ačkoliv jsem se jako navigátor moc neosvědčila, nakonec jsme šťastně dorazily tam i zpět, nakoupily plné tašky dárků a výlet zakončily v sushi restauraci.
Kromě toho, že jsem poslala výtisky Nely výhercům soutěže na Facebooku, věnovala jsem další i do dětského domova. Doufám, že tam i tam udělaly radost.
Zveřejnila jsem novou povídku Čtyři dny, a předtím, než jsem se začala povalovat u pohádek a cpát se, jsem ještě s Luckou stihla i návštěvu Míši a malého Filípka v porodnici. Holky patří k těm, které se asi nejsnadněji najdou v mých knihách. Je to neuvěřitelné, ale poté, co celé čtyři roky na gymplu seděly přede mnou, jsme po víc než deseti letech ještě pořád kamarádky.


Příchod nového roku jsem nijak bouřlivě neslavila, ale začal poměrně úspěšně, protože jsem před pár dny dopsala třetí díl ze série Niky stories. Takže se rozhodně společně máme na co těšit. :-)
Z.

Žádné komentáře:

Okomentovat