neděle 11. března 2018

MD - Únor

Před rokem jsem napsala, že únor je nejhorší měsíc v roce. To pořád platí, ale teď, když už se konečně oteplilo a je déle světlo, už to nevidím tak tragicky. Letošní únor byl měsícem olympijských her a chřipkové epidemie. Obojí mě zastihlo až v závěru. Co se týče olympiády, bohužel musím říct, že nejdelší souvislý úsek, co jsem viděla, byl závěrečný ceremoniál. Jinak jsem viděla jen útržky několika sportů, ale vcelku vlastně nic moc. Což mělo spojitost právě s chřipkovou epidemií. Protože byli všichni okolo mě nemocní, musela jsem pracovat víc než obvykle, takže mi moc času nezbývalo. Nakonec ale nemoc dostihla i mě, takže jsem chtě nechtě musela zvolnit. To ale bylo až na konci měsíce a do té doby jsem zvládla spoustu věcí :-)
Když vás vyfotí, jak si děláte selfie :-)
Photocredit: KC Babylon
S Vendy jsme byly na plese gymnázia Elgartova, což je docela vtipné, protože jsme tam ani jedna nechodily. Chodí tam ale dcera mojí kolegyně, a jelikož jsem jim věnovala Niky a Nelu do tomboly, dostala jsem dvě vstupenky.  Myslím, že jsme si to obě až nečekaně užily a zavzpomínaly jsme na naše školní léta. Zvláštní, že se to zdá na jednu stranu teprve před chvílí, ale na druhou už je to docela dávno. A i když miluju svůj současný život, svým způsobem mi chybí taková ta studentská bezstarostnost.

S Verčou jsme po složitém domlouvání konečně vyrazily do kina na poslední díl Fifty shades. Jakmile člověk dospěje a má plno povinností, dá to docela práci, domluvit se s kamarády, kteří jsou úplně stejně zaneprázdnění. Sice na knop, ale stihly jsme dokonce i večeři, ze které jsme odcházely ve chvíli, kdy film začínal. Díky bohu za dvacetiminutové reklamy na začátku :-) Mimochodem to bylo asi poprvé, kdy jsem byla jedním z těch otravných lidí, co se trousí do sálu, když už je zhasnuto, nad kterými vždycky obracím oči v sloup :-) A víte podle čeho ještě poznáte, že jste už dospělí? Když při romantickém filmu s kamarádkou nejvíc vzdycháte nad tím, jak krásné oblečení Anastasia nosí. Žádný svalnatý Jamie Dornan, žádná romantická gesta. Ne. Šaty a sukně do kanceláře. Ach jo :-)
Když už jsem u těch filmů, viděla jsem ještě sci-fi Valerian. Nejsem si jistá, jestli už jsem o tomhle filmu nepsala, protože jsem ho viděla už podruhé. Každopádně Dane DeHaan a Cara Delevingne, kteří ve Valerianovi hrají, jsou oba mí velcí oblíbenci, takže mi bylo jasné, že se mi film bude líbit. Taky to občas máte tak, že se vám film líbí jen díky hercům?
A co Valentýn, důležitý únorový svátek? No, vzhledem k tomu, že od doby, co jsem přestala randit s jistým Švédem, jsem sama, tak jediné, co mi tento svátek připomnělo, bylo valentýnské focení s Nelou pro Backstage books :-)
A jak jinak zakončit měsíční článek, než mými oblíbenými písničkami? V únoru jsem se pořád držela nových písniček Justina Timberlakea, takže to byly Say something a Man of the woods. Mimochodem viděli jste jeho Superbowl halftime show? Nebyl k sežrání? :-)
Joo a pokud jste ještě nečetli Bonus k Nele, tak hurá do toho!
Hezký první jarní měsíc :-*
Z.

Žádné komentáře:

Okomentovat