úterý 17. prosince 2019

MY DIARY - Podzim

Koukám, že to psaní příspěvků pěkně flákám... Když on je ten podzim vždycky takový hektický. Moje oblíbená youtuberka Louise Pentland říká, že i když už není studentka, pořád funguje podle školního, a ne kalendářního, roku a já musím souhlasit. Září je pro mě vždycky návrat k jakémusi pravidelnému rytmu a řádu. I když letos jsem si léto o něco prodloužila, protože jsem si v září k narozeninám nadělila pět dní na Mallorce a byla to jedna z nejhezčích dovolených, na které jsem byla.
A stihly jsme to tak tak, vzhledem k tomu, že jsme jely s Neckermannem, který vzápětí potom zkrachoval :-) Teda na tom není nic vtipného. Byly jsme rády, že jsme nezůstaly na ostrově a v pořádku se vrátily domů, byť to byl skok z tropického léta rovnýma nohama do podzimu. A to doslova, protože když jsme přiletěly, tak v Brně bylo sedm stupňů! A potom už skoro začaly přípravy na Vánoce :-) No dobře, ještě jsem musela oslavit svoje narozeniny, což znamenalo spoustu sushi s Wendy a Míšou a následně každoroční narozeninové kino s Verčou. Vždycky si vybíráme nějaký hezký, pozitivní film, a tak letos padla volba na Poslední aristokratku. Musím se přiznat, že knížku jsem nečetla, ale film je takový milý a ideální před svátky.
Co pro mě ale opravdu představuje takové krůčky, kterými se týden co týden přibližuju k Vánocům, tak to je Star Dance. Určitě už jsem o tom mluvila, ale je to prostě moje nejoblíbenější televizní show, moje srdcová záležitost. Ostatně napsala jsem na její motivy i jednu z mých nejoblíbenějších povídek Hvězdy na parketu (pokud jste ji ještě nečetli, tak klikněte na název). Letos se mi líbilo hned několik párů, ale mými favority byli od začátku Veronika Khek Kubařová a Dominik Vodička. To jejich tango, scénika a freestyle... Ach! Já prostě miluju tanec v jakékoliv podobě!
A když už jsem u toho tance, byly jsme s Wendy omrknout taky nový brněnský kabaret Des Peches, konkrétně tedy pánskou tanečně-kabaretní skupinu The Roosters. Ačkoliv jsme se skvěle bavily, byla jsem opravdu ráda, že jsme seděly na balkóně a ne dole v hledišti, protože kdyby mě chlapci vtáhli do děje jako některé další dámy, co tam byly, asi by mě kleplo :-) Každopádně pokud plánujete třeba rozlučku se svobodou, tak tohle je ideální, kam zajít.
Co se týče mé čtvrté knížky Bea, tak jsem napsala jednu z nejdůležitějších scén - první polibek. Pokud jste měli štěstí, mohli jste si z Bey přečíst první ukázku, která byla tady na blogu uveřejněna po dobu 24 hodin v den jejího svátku. A pokud jste to nestihli, tak nezoufejte, brzy se tu objeví něco dalšího.
Jinak jsem zkoukla třetí sérii La casa de papel a ten konec! Kristepane! Trochu jsem se bála, že mě třetí série nebude bavit tak, jako první dvě, ale ten dramatický konec to zachránil.
Co není tak dramatické, ale do čeho jsem se naprosto zamilovala je seriál Hart of Dixie (Kdo taky miluje Wadea?). Ještě mě čeká jedna série a škoda, že nemám víc času, abych ji mohla zhlédnout v kuse :-)
A co by to bylo za post, kdyby se na konci neobjevily písničky měsíce? Tentokrát jsou to samé slečny - Billie Eilish - Ocean eyes, Selena Gomez - Lose you to love me a Connie Talbot - Never give up on us.
Přeji vám všem krásné svátky a na počtenou zase brzy :-*
Z.

Žádné komentáře:

Okomentovat