Vzhledem
k tomu, že jsme s kamarádkou momentálně obě dvě single, vyrazily jsme minulý týden na speed dating, neboli rychlé rande. Pro ty z vás, co neví, o
co se jedná, jen v rychlosti vysvětlím, jak to funguje. Speed dating je
seznamovací večer pro nezadané. Obvykle ho pořádá nějaká agentura. Já jsem si
tentokrát vybrala Seznámení aktivně. V podstatě jen proto, že mi vyhovoval
termín. Tenhle článek rozhodně není reklama pro ně :-) Říkám tentokrát, protože jsem
rychlé rande už jednou zkoušela před dvěma lety s agenturou Rande motýl.
Ale zpět k tématu. Seznamovací agentury mají na svých webových stránkách
vypsané různé termíny, na které se můžete přihlásit, ale pozor! Vždy je u nich
uvedena doporučená věková kategorie. Při příchodu vám samozřejmě nikdo
nekontroluje občanku, ale je to spíš orientačně, aby se třeba dvacetiletý kluk
neseznamoval se šedesátiletou dámou (teda ledaže by to chtěl). Takže si
vyberete termín a věkovou kategorii, které vám vyhovují, a zaplatíte poplatek,
v jehož ceně je také welcome drink. Na místo (obvykle kavárna nebo
restaurace) je lepší dorazit o něco dřív. Dostanete dva papíry se jmény nebo
přezdívkami protějšků. To má každá agentura jinak. Já jsem zažila jednou přezdívky
a teď podruhé křestní jména. Celkově je akce anonymní a je dokonce proti
pravidlům ptát se na osobní či kontaktní údaje. Jeden z papírů, co
obdržíte je pro vás, na vaše poznámky, abyste na konci věděli, kdo je kdo.
Můžete si myslet, že si budete všechny pamatovat, ale věřte mi, že ne :-) Na druhém papíru zaškrtáváte ty,
co se vám líbili. A pak už se může začít.
Dámy
sedí samy u stolečků a pánové mezi nimi rotují. S každým máte na seznámení
a popovídání čtyři minuty. Takhle se to možná zdá krátká doba, ale neřekli
byste, jak dlouhá někdy může být :-) Potom zazvoní zvoneček a pánové se posunou o místo dál. Při nejčastějším počtu
deseti můžu a deseti žen trvá celá akce zhruba hodinu a půl. Na konci odevzdáte
papír se zaškrtnutými protějšky. Většinou ještě ten večer nebo druhý den vám
mailem přijde kontakt na ty, s kým jste měli shodu. Tedy koho jste si
zakroužkovali vy, a kdo si zakroužkoval vás. A potom už je jen na vás, jestli
se zkontaktujete.
Tak
to na úvod. A teď můj vlastní zážitek :-) Vím, že někteří jsou tou ideou zděšeni a spousta lidí, co na speed datingu
byla, se za to stydí. Já pro to nevidím důvod. Naopak, vždycky když někde
řeknu, že jsem se téhle akce zúčastnila, okamžitě se to stane vděčným tématem
hovoru. Nejdříve se každý ptá, kolik pánů jsem si zakroužkovala. Musím se
přiznat, že žádného. Všichni taky chtějí vědět, jaké typy lidí tam chodí.
Naprosto všechny. Bavila jsem se s kluky, co byli stavbyvedoucí, ajťák,
skladník, strojní inženýr, zubař… (no, ten zubař se mi vlastně docela líbil :-) ). Někteří jsou nesmělí, jiní
sebevědomí. Někteří na vás pálí nachystané otázky, jako kdybyste byli na
pohovoru, a s jinými konverzace plyne úplně přirozeně. Překvapilo mě ale,
že ve spoustě případů jsem musela hovor udržovat já. Pokud bych se na nic
nezeptala, zřejmě bychom s tím dotyčným dvě minuty ze čtyřech vyhrazených
proseděli mlčky. Jeden mi po zazvonění zvonečku řekl: „To jsem se toho o tobě
moc nedozvěděl.“ No bodejť by ne, když se mě na nic nezeptal!
Nejčastěji
kladené otázky byly „Co děláš za práci?“ a „Co ráda děláš ve volném čase?“.
Žádný vyloženě originální nebo zajímavý dotaz jsem nezaznamenala. Já sama jsem
si předem nechystala, o čem budu s pány hovořit :-) Prostě co mě napadlo, o tom jsem
mluvila. Spíš jsem se zdráhala vykládat jim něco vyloženě soukromého. Možná
proto, že pak už není tak těžké si toho dotyčného vygooglovat. Takže
nejpříjemněji se mi povídalo o filmech, knížkách nebo prostě o něčem náhodném.
Jak
už jsem říkala, nakonec jsem si nikoho nezakroužkovala. Ne, že by byli všichni
tak hrozní, ale nikdo mě vyloženě nezaujal. Snad měli pánové větší štěstí u
někoho jiného. Celkově mě ale akce bavila. Když už nic, tak poznáte spoustu
nových lidí a nestrávíte večer doma u televize. Hlavní výhodou je, že ať večer
proběhne jakkoliv, je jen na vás, jestli se s někým ještě někdy uvidíte.
Myslím, že to docela nahrává těm, co jsou stydlivější. Aspoň mně to vědomí, že
už se s tím člověkem třeba nikdy nesetkám, pomáhá uvolnit se, protože vím,
že zas tak nezáleží na tom, jestli plácnu nějakou blbost.
Takže
pokud někdo váháte, jestli podobnou akci zkusit, tak já radím – hurá do toho!
Z.
Na závěr ještě pár
poznámek, co jsem si k jednotlivým pánům napsala :-)
„Blbě podává
ruku.“
„Docela fajn, ale
ne.“
„Tenisky.“
„Nečte.“
„Fanoušek Komety.“
