Minulý týden jsem konečně dočetla Knihovnu duší, třetí díl ze série o „podivných“
dětech od Ransoma Riggse. Musím se přiznat, že na rozdíl od prvního dílu, který
jsem dychtivě hltala stránku za stránkou, do Knihovny duší jsem se dlouho
nedokázala začíst. Nakonec jsem ale ráda, že jsem si ji přečetla a celou sérii
tak uzavřela.
Knihovna
duší je mnohem temnější příběh, než byl Sirotčinec, a řekla bych, že dokonce i
než Podivné město. Tentokrát se víceméně pohybujeme jen v jedné časové
smyčce (Zákonitosti fungování smyček mě popravdě trochu mátly. Ale přesto mám
ráda příběhy s jakýmkoliv druhem cestování v čase.), a pokud bude i
třetí díl zfilmovaný, jsem docela zvědavá, jak bude vyobrazená. Protože scény,
které jsem si podle popisu v knížce vytvářela v hlavě, vůbec nebyly
hezké. Navíc zjišťujeme, že v komunitě „podivných“ nejsou jen zázračné
děti a zvířata, ochotné hlavním postavám kdykoliv pomoci, ale také zrádci a
vrahové. I když víte, že příběh směřuje ke šťastnému konci, správně tušíte, že
jako v podobných sériích dojde cestou k určitým ztrátám.
 |
| Photocredit: http://thepeculiarchildren.wikia.com/wiki/Library_of_Souls |
Rozdílem
oproti předchozím dvěma dílům je také to, že tentokrát za Jacobem nestojí parta
nadaných kamarádů, ani nad ním nedrží ochrannou ruku slečna Peregrinová.
Najednou se stává vůdčí osobností on sám, k čemuž je vlastně předurčen
díky své „podivnosti“. Právě toto zvláštní nadání – schopnost vidět a ovládat
netvory může být klíčem k vyřešení problémů „podivného“ světa a
k záchraně nejen Jacobových kamarádů.
I
přes veškerá dobrodružství, kterými si Jacob s Emmou projdou, včetně bitvy
s monstry a dramatického závěru přímo v Knihovně duší, mi ale vlastně
nejzajímavější připadal samotný konec knihy. Jacobova rozpolcenost, zda zůstat
ve světě, ve kterém našel opravdové přátele, lásku a snad i sám sebe, nebo se
vrátit ke své rodině a poklidnému životu bez netvorů a monster. A jak
rodičům vysvětlit svoji nepřítomnost, aby nevypadal jako feťák, který utekl
z domů, či ještě hůř jako blázen. Téma rozporu dvou naprosto odlišných
světů, kterému je obyčejný patnáctiletý kluk vystaven, a které mě vlastně
k Sirotčinci v první řadě přitáhlo, se opakuje, ale otočené naruby.
Schválně
- dokázali byste se vrátit z magického světa, plného „podivných“ dětí do
každodenního života? Ne? A dokázali byste navždy opustit svoje rodiče s vědomím,
že neví, co se s vámi stalo a jestli jste vůbec naživu?
Jak
se rozhodl Jacob si budete muset přečíst v Knihovně duší (no spoilers :-) ).
Z.
