Taky
vám to přijde neuvěřitelné, že už píšeme rok 2017? Ještě si živě pamatuju, jaký
byl humbuk kolem roku 2000 a najednou je o 17 let později! Každopádně loňský
rok pro mě v mnoha ohledech nebyl zrovna dobrý. Pevně doufám, že rok, ze
kterého už máme první měsíc za sebou, se víc vydaří.
Mou
první akcí tohoto roku (ano, uvědomuju si, že už jsem slovo „rok“ použila
v tomhle článku asi pětadvacetkrát :-) ) byl akustický koncert Kamila Střihavky v Mahenově divadle. Vlastně to
byl vánoční dárek ode mě pro moje rodiče, ale protože byla volná lóže pro tři
lidi, koupila jsem si vstupenku i pro sebe. Od doby, co jsme byly s mamkou
na koncertě s písničkami z muzikálu Jesus Christ Superstar, máme pro
Kamila Střihavku a v mém případě hlavně pro Dana Bártu slabost :-) Trochu jsem se bála, že jediná
písnička, kterou budu znát, je Země vzdálená, ale nakonec jsem jich znala
většinu, takže jsem si koncert užila. Ještě víc mě ale nadchlo, že si ho užili
naši. Vždycky mám radost, když se moje dárky líbí. Dokonce dárky raději dávám,
než dostávám. Máte to taky tak?
V lednu
jsem přečetla třetí díl ze série Girl online od Zoe Sugg, o kterém si můžete
přečíst tady. Mnohem víc se ale těším na novou knížku od Stephenie Meyer – The
chemist. Nějak mi úplně uniklo, že Stephenie napsala a vydala novou knížku. Ale
když jsem to zjistila, ještě ten den jsem se ji vydala koupit a příběh vypadá
opravdu zajímavě.
Leden
byl taky měsícem, kdy můj cvičební youtube kanál překročil hranici 100
odběratelů, což se možná někomu nemusí zdát jako moc, ale vzhledem k tomu,
že mě ani nenapadlo, že bych nějaké odběratele mohla mít, mě to vážně potěšilo :-)
Nejčastěji
jsem si pouštěla písničku Castle on the hill od Eda Sheerana, kterého zbožňuju.
Na tuhle písničku jsem ale narazila úplně náhodou, když ji přezpívala Connie Talbot. Popravdě nevím, kterou z těch dvou verzí mám raději.
Taky
jsem spoustu večerů sledovala reprízy Přátel. Ne, že bych každý díl neviděla
asi desetkrát, ale stejně se u některých scén pořád směju. Třeba Ross hrající
na dudy a k tomu „zpívající“ Phoebe, to nikdy nezklame :-)
Co
mě naopak bavilo v lednu nově, jsou články What I ate Wednesday od Anny Saccone. Nevím, co to má naše generace za fascinaci jídlem, ale přiznám se, že
mě taky baví sledovat, co kdo během dne jí. Zvláštní…
Na
konci měsíce jsem ještě viděla film, který vám musím doporučit, a to Morgan.
Morgan je uměle vytvořená bytost v několik let trvajícím vědeckém
programu, který se zdá jako velký úspěch, dokud se roztomilá Morgan nezačne vymykat
kontrole. Hodně se mi líbila zápletka a celá pointa filmu, takže doporučuju :-)
Jinak
se musím přiznat, že už mě zima nebaví a v tomhle počasí se mi nechce nic dělat
a nikam chodit. Když píšu tenhle článek, zrovna nám v Brně celý celičký
den hustě sněžilo. Už se těším na jaro.
A
jaký byl váš první měsíc v roce?
Z.
