Prvok, Šampón, Tečka a Karel jsou kamarádi ze střední školy, kteří si na třídním srazu 20 let po maturitě musí přiznat, že jsou všichni, dle vlastních slov, sráči. Prvok má milující rodinu, ale peněz se mu nedostává a navíc dostal výpověď v práci. Karel je sice finančně za vodou, ale za to se mu rozpadá manželství. Šampón má těžkou hlavu z toho, že po světě běhá jeho sedmiletý syn, kterého nikdy neviděl. A Tečka ještě stále žije s matkou a není schopen si najít nebo udržet žádný vztah. Rozhodně na tom ani jeden není tak, jak si to v šestnácti vysnili. Ale možná ještě není pozdě to změnit!
Opilecké řeči se brzy promění v činy, když kamarádi spustí hru, která má dokázat, že ještě úplní sráči nejsou. Po úspěšném splnění prvního úkolu přichází euforie, jenomže celkové dopady hry nejsou vlastně zase tak pozitivní, jak se na začátku zdálo. Všechno se čím dál víc zamotává, ale jeden pozitivní dopad není možné hře upřít. Poté, co ji kamarádi začali hrát, už nic nebylo jako dřív.
Prvotina Patrika Hartla byla zároveň první knihou, kterou jsem od něho četla. Ale protože je mi jeho humor a styl psaní blízký, pravděpodobně ne poslední. Při čtení knihy se budete smát i plakat. Nebudete si jistí, kdo je vlastně ten špatný, a kdo dobrý. Ale přesně tak to v životě je, protože ve skutečnosti nic není černobílé. I proto je celá kniha tak uvěřitelná.
Pasáž, která mě pobavila, byla ta, kdy Karel hned v začátku knihy velmi trefně popsal třídní srazy: Srovnávací analýza plusů a mínusů jejich životů prostě vychází šul nul. A všichni jsou tak trochu v prdeli, protože už jim není osmnáct a nikdy už nebudou moct začít úplně znovu.
Mimochodem sám autor splnil první úkol hry, aby si dokázal, že není sráč, což mě taky neskutečně pobavilo. Podívat se na to můžete na jeho webových stránkách ;-)
Z.
Žádné komentáře:
Okomentovat