Lovebirds III

Pozn.: Slibovaný další díl Beth a Joshe :-) Pokud byste si už teď chtěli objednat Niky, tak je to možné tady, tady nebo třeba tady. Ať už si ji můžete dát pod stromeček :-) Z.

Josh

„Dobře,“ víc než ochotně jsem pustil kliku.

Nebylo mi jasné, proč Beth chce, abych zůstal, ale netoužil jsem po ničem jiném. Nedělal jsem si velké naděje, jak tenhle večer skončí. Stačilo mi být chvíli s ní.

„Chtěla jsem si objednat něco k večeři. Dáš si taky?“ zamířila k hotelovému telefonu.

Seděli jsme vedle sebe na gauči, čekali na naši objednávku a slova mezi námi plynula. Nezdálo se, že to byly měsíce, co jsme se neviděli. Jako bychom navázali na rozhovor, co jsme vedli včera. Přerušilo nás až zaklepání na dveře.

„Večeře,“ usmála se Beth a vyskočila na nohy.

Ve dveřích se zarazila: „Lilly!?“

Škvírou jsem zahlédl tyrkysové vlasy. Naposledy, když jsem Lilly viděl, měla je sytě růžové. Další důkaz toho, že jsme se s Beth ve skutečnosti neviděli včera a spousta věcí se mezitím změnila.

„Ne, teď nechci pleťovou masku. Uvidíme se ráno, ano?“

„Dobrý den, madam. Vaše objednávka,“ ozval se hluboký mužský hlas.

Slyšel jsem zarachocení nádobí a potom znovu Lilly: „Ty sis objednala steak?“

„Ne…,“ odpověděla Beth nejistě.

Lilly rozrazila dveře a uviděla mě na gauči: „No to se podívejme!“

„Děkuji,“ strčila Beth poslíčkovi bankovku do ruky, vjela s vozíkem plným talířů do pokoje a zabouchla mu před nosem.

„Ahoj Lilly,“ zvedl jsem se a políbil ji na obě tváře.

„Co se to tu děje?“ podívala se na mě namísto pozdravu.

„Dáváme si večeři,“ pokrčil jsem nevinně rameny.

„Nezkoušej na mě tenhle svůj kukuč. Nejsem tvoje fanynka.“

Zakřenil jsem se. Před rokem a půl bych se vsadil o opaku.

„Víte co,“ zvedla ruce, „Nic jsem neviděla, nic nevím. Ale pokud se to dozví Alex nebo Cameron, jste oba dva mrtví.“

„Díky za varování,“ přikývla Beth.

Lilly mě počastovala ještě jedním pohledem, z něhož jsem snadno vyčetl, že ať tady jsem z jakéhokoliv důvodu, ona to neschvaluje, a zmizela.

„Promiň, úplně jsem zapomněla, že má přijít.“

„To nic,“ usmál jsem se. Zapomněla kvůli mně?

Bethany

Zbytky mého salátu a Joshova steaku se povalovaly před námi na konferenčním stolku a Josh bezcílně přepínal televizi z jednoho kanálu na druhý. Nevím, kdy přesně k tomu došlo, ale měla jsem hlavu opřenou o jeho rameno.

„Natáčíš ráno?“ zeptala jsem se.

„Hmm,“ přikývl.

Nadzvedla jsem se, abych mu viděla do obličeje: „Takže bys asi vážně měl jít.“

„Asi ano,“ podíval se mi do očí.

Položila jsem mu ruce na tváře a přitiskla svoje rty na jeho. V hlavě se mi rozblikala výstražná kontrolka. Hloupost, hloupost, hloupost! Joshua mě pevně objal a lačně mi polibky oplácel. Moje srdce převzalo kontrolu nad mozkem a výstražné znamení se rázem vypnulo. Automaticky jsem Joshovi vjela rukama pod tričko a přetáhla mu ho přes hlavu.

V tom kratičkém momentu, kdy se jeho rty oddělily od mých, vydechl: „Co to děláme?“

„Nevím,“ přitáhla jsem ho zpátky k sobě.

Přejížděla jsem mu prsty po vypracovaném těle. Tisíce dívek mohly jeho svaly obdivovat na nesčetně fotkách, ale dotýkat jsem se ho mohla jen já. Alespoň v tuto chvíli.

Bez sebemenší známky námahy se zvednul, se mnou stále v náručí. Nohy mi visely několik centimetrů nad zemí, a protože se nezdálo, že se mě Josh chystá pustit, obmotala jsem mu je okolo pasu. Naše polibky byly čím dál intenzivnější. Přestože jsem věděla, že bych měla, nedokázala jsem v sobě najít ani špetku síly, abych Joshe zastavila, když se mnou obtěžkán vydal směrem k luxusní ložnici, které vévodila obří postel s nadýchanými polštáři. Joshua škobrtl o její okraj a se smíchem jsme žuchli na hedvábný přehoz. On první a já na něj. Shodila jsem ze sebe jeho tričko (K čemu mi teď bylo, když jsem měla esenci vůně Josh v životní velikosti přímo ve své posteli?) a Joshua pozvedl jedno obočí ve svém typickém výrazu, který prodával miliony výtisků časopisů, na jejichž obálkách se objevil.

„Hledal jsem ho,“ oznámil mi a oči mu bezděky sklouzly z mého obličeje.

„Tak teď už nemusíš,“ odvětila jsem vesele a utišila další jeho poznámky svými rty.

Netrvalo dlouho a Josh nás oba převalil, čímž přesně vyměnil naše pozice. Usmála jsem se na něj, ale on se na mě dolů mračil.

„Vysvětli mi, prosím tě, co tohle znamená,“ tentokrát byl jeho pohled pevně fixován na můj.

Pokrčila jsem rameny: „Nic.“

Viděla jsem, jak jeho mozek zpracovává další otázky a možné scénáře. Nakonec přikývl, zřejmě spokojený s jakýmkoliv výsledkem svého myšlenkového procesu: „Dobře.“

Sklonil se ke mně a to, co následovalo, se nedalo ani slovy popsat. Alespoň já jsem toho nebyla schopná, když se mě později Cara a Lilly ptaly na detaily. Můj mozek si zřejmě vzal dočasnou dovolenou a nechal moje tělo, aby konalo, jak uzná za vhodné. Samozřejmě už jsme s Joshem měli sex mockrát předtím, ale tohle bylo… Bože!

Ačkoliv jsem nespala téměř celou noc, byla jsem nad ránem plná pozitivní energie. Vlastně jsem se už dlouho takhle dobře necítila. Když roztaženými závěsy začaly do pokoje pronikat první paprsky slunce, slastně jsem přivřela oči. Byla bych naprosto spokojená, kdybych tady tak mohla ležet už napořád.

Josh

„Opravdu budu muset jít.“ Nesnášel jsem, že jsem to musel říct. Příčilo se mi Beth po takové noci opustit a zanechat ji tady samotnou s tolika nezodpovězenými otázkami.

Ale byla to právě ona, kdo mě naučil brát svoji práci vážně, a ačkoliv to možná bylo pošetilé, nechtěl jsem zklamat ani sebe, ani ji. Sice jsem měl strach, že když na place otevřu pusu ve snaze přednést svůj text, vyjde ze mě jen jediné slovo – Bethany, ale stále jsem měl v úmyslu alespoň se pokusit věrohodně zahrát, že miluji někoho jiného.

„Já vím,“ usmála se na mě líně.

„Vážně bych tady raději zůstal…“ A dokázal jí, že jsem si sem nepřišel jen pro sex na jednu noc, i když přesně tak to teď vypadalo.

„Jdi. Nechci, abys přišel pozdě,“ posadila se vedle mě.

Natáhl jsem se k zemi a podal jí kdysi mé, šedé tričko.

„Můžeš si ho nechat. Radši bych tamto,“ ukázala na tričko, ve kterém jsem přišel.

Bez protestů jsem jí ho věnoval a vzal si to, které odmítla. Mlčky mě pozorovala, než jsem se oblékl, potom se zabalila do hotelového županu a doprovodila mě ke dveřím.

„Ráda jsem tě viděla,“ vytáhla se na špičky a krátce mě políbila.

„Já tebe taky,“ přejel jsem jí prsty po zrůžovělé tváři. „Naživo,“ dodal jsem ještě s úsměvem.

„Jak se dostaneš zpátky?“ zeptala se, když jsem přivolal výtah.

„Stejně jako jsem se dostal sem. Cam mi psal, že na mě čeká řidič.“

Pokývala bradou a já jsem nastoupil do kabiny.

„Třeba bychom spolu mohli zase povečeřet, když budeme ve stejném městě,“ vyhrkl jsem ještě.

„Třeba,“ pokrčila Beth rameny, než se dveře mezi námi zavřely a uvěznily mě v tom malém prostoru, který okamžitě vyplnila Bethanina vůně.

Bethany

Horká sprcha mi trošku pomohla rozehnat myšlenky na Joshe. Malinko. Viděla jsem mu na očích, jak moc nechce odejít. Asi tak, jako jsem to nechtěla já. Možná jsem na jeho poslední návrh mohla reagovat s větším nadšením. Ale k čemu by to bylo? Dnešní noc byla výjimečná. A tak by to mělo zůstat. Podívala jsem se na tričko s límečkem, odložené na mé neustlané posteli. Opatrně jsem k němu přičichla a usmála se. Přiložila jsem si k uchu hotelový telefon a navolila číslo pokoje o patro níž.

„Caro? Mohly bychom ještě udělat změnu outfitu na dnešní tiskovku?“

„Teď?“ slyšela jsem zděšení v jejím hlase. Moje garderoba na celý pracovní výlet do Velkého jablka byla komplet naplánovaná týdny dopředu. Ale věděla jsem, že Cara měla ráda výzvy a nesplnitelné časové limity.

„Mám nové tričko, které bych si chtěla vzít. Je trošku volnější, ale myslela jsem, že kdybys k němu sehnala úzké kalhoty a nějaké hezké sako…“

„Víc neříkej. Jdu na to!“ zavěsila bez rozloučení.

Ještě předtím, než se objevil fotograf, který měl vytvořit můj oficiální portrét pro použití v materiálech z tiskovky, dotáhla Cara pojízdný stojan s několika kalhotovými kostýmy, do nichž šlo s trochou fantazie zakomponovat Joshovo tričko.

„Jsi hvězda,“ líbla jsem ji na tvář v návalu euforie.

„Ne, to ty,“ opravila mě. „Jen doufám, že tohle není tvoje nová hvězdná manýra, měnit outfity na poslední chvíli. To bych taky mohla začít dělat pro Barb Michaels. Víš, jak se mě snaží přetáhnout k sobě do týmu…“

„To bys nám přece neudělala,“ zasmála jsem se a měla na mysli celý svůj tým.

A pak už začalo velké zkoušení a převlékání. A taky menší debata s Alex, které se jakékoliv změny v přesně naplánovaném programu vůbec nelíbily. Možná to bylo až moc námahy kvůli jednomu tričku, ale věděla jsem, že mám jen pár dní, než ztratí svoji vůni, a nechtěla jsem přijít ani o jeden z nich. Stačilo, že už jsem přišla o Joshe.