Lovebirds IV

Pozn. Na další díl doufám nebudete tak dlouho čekat :-) Z.

Bethany

Ztichlým, losangeleským domem mé matky se rozlehlo známé vyzvánění. Ačkoliv jindy jsem nechávala mobil hrát aspoň o pár vteřin déle, abych si užila svoji oblíbenou písničku, tentokrát jsem Lennyho Kravitze utnula, ještě než stihnul dozpívat první verš.

„Alex?“ vyhrkla jsem netrpělivě.

Na tenhle telefonát jsem čekala už několik dní, ale věděla jsem, že mu musel předcházet jiný, směrovaný mé agentce. A zdálo se, že ten teď konečně přišel.

„Je to oficiální,“ potvrdila mou domněnku.

Vydechla jsem úlevou, kterou ale vzápětí vystřídala nervozita.

„Teď už záleží na tobě, jestli…“

„Jsem pro!“ skočila jsem jí do řeči.

„Nechceš si nechat den na rozmyšlenou?“ vyzkoušela to ještě Alex, ačkoliv z jejího tónu jsem snadno vyčetla, že už zná moji odpověď.

„Nechci. Jsem si jistá.“

„Ok. Hned zavolám do studia. Jsme v dobré vyjednávací pozici, nemá cenu tvářit se, že se ještě rozhoduješ.“

Bylo mi upřímně jedno, v jaké vyjednávací pozici jsme byly. Jestli se dá z kontraktu vytřískat o několik set tisíc víc nebo větší provize ze zisku. Kdyby mi teď produkční společnost poslala smlouvu faxem, podepsala bych ji, aniž bych si přečetla podmínky ohledně dablérů nebo natáčecích hodin.  Tak moc jsem chtěla, aby se drby, které posledního půl roku kolovaly po internetu, staly skutečností a začal se natáčet druhý díl Lovebirds.

Tušila jsem, že Alex moje nadšení nesdílí. Ne kvůli samotnému filmu. Co víc si mohla pro svou klientku přát, než stamilionový velkofilm, který neunikne pozornosti ani jedné televize, časopisu či blogu? Věděla jsem, že to, co jí dělalo starosti, bylo, že se znovu ocitnu před kamerou s Joshem. Že zase budeme hrát zamilovaný pár a veškerá média se na nás slétnou jako supi, ve snaze zjistit, jestli jím jsme i ve skutečnosti. Ačkoliv v tuhle chvíli jsme to nevěděli ani my dva.

Sotva jsem skončila hovor s Alex, našla jsem v mobilu jiný kontakt. Cameronovi už se produkce určitě taky ozvala. Takže Josh musel stejně jako já dostat oficiální nabídku.

Zarazila jsem se. Co když ji odmítl? Dal by mi to alespoň vědět? Nebo bych se o tom dozvěděla od studia skrze Alex? Od té noci v New Yorku jsme nebyli v kontaktu. Připadalo mi, jako by těch pár hodin, co jsme spolu strávili, co jsme byli zase šťastní, byl jen střípek, který při rozbití našeho vztahu doletěl na místo, kam nepatřil. Do doby, kdy už Joshua nebyl můj, kdy jsme se nevídali, kdy jsme spolu nemluvili.

Nevěřila jsem, že mu mohla uniknout ta mediální smršť, když jedna z fanynek neomylně identifikovala tričko, které jsem na sobě měla při tiskové konferenci, jako to, v němž si Joshua jen pár dní předtím vykračoval po newyorských ulicích. Kdo ví, jestli se Cameron vztekal tak, jako Alex, když to zjistil. Protože ta byla snad na pokraji infarktu. Přesto jsem se ani tehdy nedočkala od Joshe jediného telefonátu. Nebo zprávy.

Dal by mi tedy vědět, že roli ve filmu, který nás oba vynesl ke hvězdám, odmítnul? A pokud to skutečně udělal, co by se stalo s Lovebirds II? Zrušilo by se natáčení? Přeobsadili by jeho roli? Stáhl se mi žaludek při představě, že by Rileyho hrál někdo jiný.

Moje nedočkavost, abych měla co nejdříve podepsanou smlouvu, rychle vyprchala.

Tak dlouho jsem váhala s palcem nad Joshovým jménem, dokud displej mobilu nezhasnul.