pátek 10. listopadu 2017

Kniha Nela



Moje druhá kniha Nela je konečně v prodeji. Zakoupit si ji můžete TADY, ale i v dalších e-shopech a už brzy také v kamenných knihkupectvích.
Nela volně navazuje na první díl Niky, nicméně dá se číst i zvlášť. Stejně jako Niky je i Nela v pevné vazbě (vybrala jsem tu nejkvalitnější - šitou), ale protože jsme se rozhodli pro trošku jiný formát a jinou sazbu, má méně stran. Co se týče textu počtete si ale téměř stejně.
Motto série se nemění: Srdci neporučíš, i když miluješ, koho bys neměla.

Anotace:
Nela si hodlá výcvikový kurz se svými spolužáky hlavně pořádně užít. Ani ve snu by ji nenapadlo, že právě tady potká svou první velkou lásku. Zamilovaná a šťastná vplouvá do nového školního roku, jenomže všichni její nadšení ze skvělého přítele nesdílí. Nela zjišťuje, že ne každý, kdo se tváří jako kamarád, jím ve skutečnosti je. I z toho důvodu musí její čerstvý vztah zůstat v tajnosti. Ve snaze udržet ho při životě se Nela čím dál víc zaplétá do pavučiny lží a polopravd. Když už i ona pochybuje o tom, jestli ještě má na všechno dostatek sil, uvědomí si, že její rodina při ní bude vždycky stát. Se svými sestrami – starší Niky a dvojčetem Adélkou – a opravdovými přáteli dokáže překonat každý, i zdánlivě neřešitelný, problém.

Úryvek textu:
Zamknula jsem bezpečnostní zámek a naťukala kód k alarmu, zatímco stál za mnou a trpělivě čekal.
Otočila jsem se od malé klávesnice, připevněné vedle dveří: „Tak a teď tě budu muset zabít.“
„To by mě zajímalo, jak bys to chtěla udělat,“ pobaveně povytáhl jeden koutek.
Rádoby výhrůžně jsem se k němu přiblížila, ale než jsem se nadála, byla jsem přitisknutá ke zdi a obě moje ruce byly uvězněné v jeho pevném stisku.
„Myslela jsem, že to bojové umění, co děláš, je obranné a ne útočné,“ podívala jsem se mu do očí a cítila, jak se mi zrychluje tep.
„Však já se bráním. Ty jsi zaútočila,“ obtočil si moje ruce okolo krku a přimáčkl se celým tělem k mému.
„Možná bych se to taky měla naučit,“ plácala jsem, protože už jsem zase nebyla schopná jasně přemýšlet.
„Chceš se bránit?“ pousmál se a jemně přejel rty po mém krku.
„Ne,“ vydechla jsem.

Žádné komentáře:

Okomentovat