středa 2. května 2018

CO ČTU JÁ? - Než jsem tě poznala

I přes celosvětové nadšení jsem knížku Než jsem tě poznala vůbec neměla v plánu číst. Asi před rokem jsem totiž od Jojo Moyes četla jinou knížku a k té jsem se musela vyloženě nutit, abych ji dočetla, tak moc mě nebavila. Jenomže pak jsem k narozeninám dostala knížku Život po tobě, druhý díl k Než jsem tě poznala, takže jsem se rozhodla, že dám šanci aspoň filmu. A ten jsem si okamžitě zamilovala! Moje nadšení přetrvává, i přesto, že po přečtení knížky vidím, jak je film plytký. Úplně v něm chybí jak některé postavy, tak důležité momenty ze života postav, které zůstaly. Zároveň mi připadá, že pro film byla dějová linka osekána jen na tu romantickou část, a úplně se zapomnělo na okamžiky, které vůbec romantické nejsou, jako třeba Willovy bolesti, zdravotní komplikace a nekonečná závislost na ostatních. Přitom i tohle dodávalo vztahu Willa a Lou na intimitě. Ale abych vysvětlila, o co vlastně v knize jde...

Photocredit: Penguin

Louisa žije v malebném anglickém městečku docela obyčejný život. Malý domek sdílí s rodiči, dědečkem, mladší sestrou a jejím synem. Léta má stejného přítele i práci a vlastně nemá v plánu na tom něco měnit. Jenomže potom přijde nečekaná výpověď a jediná práce, která je široko daleko k mání je pečovatelka pro ochrnutého muže. Ačkoliv se Lou obává, co ji čeká, k jejímu překvapení nejde o nemohoucího stařečka, nýbrž o mladého Willa, kterého na invalidní vozík upoutala nehoda. A její prací není zdravotnická péče o něho. Jejím úkolem je dělat Willovi společnost a snažit se ho v jeho vozíkem a neustále se opakujícími nemocemi omezeném světe trochu rozveselit. Na což by optimistická Lou pravděpodobně byla tou pravou, pokud by Will projevil alespoň sebemenší snahu o spolupráci. I přes naprosto rozdílné povahy a Willovu absolutní neochotu si k sobě postupně nachází cestu, dozvídají se o sobě věci, které nikdy nikomu jinému neřekli, a krůček po krůčku se do sebe zamilovávají. Jenomže Willův stav není jedinou překážkou jejich vztahu. Neúprosně se blíží také termín, který si Will vybral pro ukončení svého trápení a Lousiným hlavním cílem se stane zabránit, aby k tomu došlo.
Musím říct, že knížka vůbec nebyla tak smutná, jak jsem se bála. Vlastně právě naopak. Opravdu jsem se u ní bavila, milovala Lou i protivného Willa, líbila se mi atmosféra městečka i hradu a zbožňovala jsem trochu potrhlou rodinu Lou. Je to takový ten příběh, který chcete pořád číst, ale zároveň nechcete, abyste došli ke konci. Příhodně jsem knížku četla zrovna v době, kdy jsem sama skončila o berlích, takže jsem Willa v jeho uvažování a frustraci chápala mnohem lépe, než bych mu asi rozuměla za normálních okolností. Vlastně ani teď zpětně nevím, jestli jsem souhlasila s Willem, že takový život nemá smysl, nebo s Lou, která si stála za tím, že i ve Willově situaci se dá žít zajímavý a plnohodnotný život. Knížka je takovou směsicí lehkého letního čtení a něčeho k zamyšlení a já ji doporučuji všemi deseti!
Z.

Žádné komentáře:

Okomentovat