CO ČTU JÁ? - Smrtící bílá

Dva nesouvisející případy spojující dvě velmi odlišné rodiny. Když se v kanceláři soukromého detektiva Cormorana Strikea a jeho partnerky Robin objeví psychicky nemocný Billy Knight, který je přesvědčený, že byl v dětství svědkem vraždy, Strike ví, že musí případ prošetřit, i přesto, že za něj nikdy nedostane zaplaceno a jeho rozvíjející se agentura počítá každou penny. Jenomže než stihne Strike cokoliv zjistit, po Billym se slehne zem. Brzy na to dostane ale Strike velmi lukrativní nabídku od ministra kultury Jaspera Chiswella, který čelí vydírání za něco, co by ho mohlo stát nejen ministerské křeslo. Druhý případ však není o nic méně složitý, vzhledem k tomu, že ministr odmítá prozradit, co na něj vyděrač má. Stále jen opakuje, že v době, kdy čin spáchal, ještě nebyl nezákonný. Ukazuje se, že Chiswella vydírá jistý Jimmy Knight, bratr ztraceného, nemocného Billyho. Ve snaze o lepší přístup k informacím začíná Robin v utajení pracovat přímo pro ministra, kde se seznamuje s jeho dětmi - sladkou Izzy a charismatickým Rafaelem. Ačkoliv jako Venetia Hall je Robin velmi schopná a díky své práci i spokojená, v soukromém životě se musí vyrovnávat se svým nefunkčním manželstvím a nemůže si dovolit manželovi přiznat, že ji trápí záchvaty paniky. Potom by její práci přestal už nadobro tolerovat. Zlom v případu nastane, když Robin náhodou najde mrtvolu. Přestože veřejnosti se případ prezentuje jako sebevražda, není pochyb o tom, že se z banálního vyšetřování vydírání záhy stává vyšetřování vraždy. Každý někoho podezřívá, ale jak se zdá, všichni mají na dobu smrti alibi. A ještě stále je tu Billy, kterému Strike slíbil vyřešení dlouholeté záhady, a kterému by odhalení pravdy mohlo pomoci. Ve všem tom shonu a zmatku Strike s Robin spolupracují lépe, než kdy jindy, přestože si nejsou ochotní připustit, že jejich vztah možná už není tak úplně profesionální.

Smrtící bílá je čtvrtým dílem v detektivní sérii a zároveň dalším mistrovským vyprávěním J. K. Rowling, která knihy píše pod pseudonymem Robert Galbraith. Autorce bývá často vyčítána přílišná popisnost a pomalé tempo vyprávění. Pro mě je ale právě tohle důvodem, proč mám její knihy ráda. Během čtení jsem vůbec netušila, kdo je vrah, ale pak jsem si uvědomila, že po tom vlastně ani nepátrám. Byla jsem spokojená, že jsem mohla na víc než šesti stech stránkách žít s postavami, procházet se ulicemi Londýna, vyslýchat svědky a podezřelé a klidně bych tak ještě dalších sto stran vydržela. Proto se už teď těším nejen na další knihu, ale i na nové díly seriálu, který podle série postupně vzniká. Samozřejmě doufám, že se v dalším příběhu dočkám nejen nového detektivního případu, ale i rozvinutí vztahu mezi Strikem a Robin. Ale pokud ne, budu si dál spokojeně číst a trpělivě vyhlížet další díl. Myslím, že tahle série mě hned tak bavit nepřestane.
Pasáž, která se mi líbila: Musíš to zničit, protože kdybys to neudělala, mohlo by to zmizet. Musíš mít nad vším kontrolu. Protože když to sama zabiješ, nebudeš se muset dívat, jak to umírá. (vlastní překlad)
Z.