čtvrtek 26. května 2022

Bea - Favourite part

Pozn.: Moje oblíbená část z mé čtvrté knihy Bea.
Nezapomeňte si přečíst také mé oblíbené části z NikyNely a Lindy.
Z.

Nadechla jsem se: „Michale, já…“
Vzápětí jsem pusu zase sklapla, protože si Michal položil prst na rty. Zamračila jsem se. Opravdu mu tak záleželo na tom, aby nás někdo nezaslechl, a tím pádem nenašel? Nebo jen nechtěl slyšet, co mám na srdci?
Těsně kolem nás někdo proběhl a já i Michal jsme se instinktivně stáhli dál od okraje regálu, čímž jsme se dostali do ještě užšího výklenku. Zatnula jsem zuby. Michal se podíval po směru vzdalujícího se poklusu, který znamenal, že nás Maťo opět minul.
Počkala jsem, dokud znovu nenastalo ticho, a zašeptala: „Jen jsem ti chtěla…“
Michal se na mě podíval a zakroutil hlavou, což mě efektivně umlčelo v půlce věty. Teď už jsem měla jistotu. Nezajímalo ho, co mu chci říct. Probodla jsem ho mrazivým pohledem. Fajn! Jak myslíš!
Michal mě chvilku pozoroval a poté povytáhl obočí, jako by se němě ptal, co se děje.
Naklonila jsem hlavu. Co bys tak řekl?
Michal se zamračil, očividně zmatený naší konverzací beze slov.
S úšklebkem jsem frustrovaně zakroutila hlavou. Bože! Chlapi! Co jim neřeknete polopatě, nepochopí.
Tím pohybem hlavy se mi uvolnil pramen vlasů z nedbalého drdolu a spadl mi přes oči. Protože teď už jsme k sobě byli přimáčknutí tak natěsno, že jsem nemohla zvednout ruku, zkusila jsem pramen odfouknout. Zlehounka se nadzvedl a dopadl mi zpět na obličej. Zkusila jsem fouknout větší silou, ale se stejným výsledkem. Michal mě pobaveně pozoroval a jeho tělo se rozvibrovalo bezhlasným smíchem.
Moc vtipný! Obrátila jsem oči v sloup a snažila se ignorovat chvění, které se přeneslo z jeho těla na mé.
Michal s úsměvem naklonil hlavu, jako kdyby říkal: „Ale no tak!“
Snažila jsem se udržet naštvaný výraz, ale nemohla jsem si pomoct. Koutky mi zacukaly a Michal se na mě triumfálně zazubil. Se zatřepáním hlavou jsem to vzdala a úsměv mu oplatila.
Napadlo mě, jak by to asi muselo vypadat zvenčí, kdyby nás někdo viděl, jak tu stojíme vmáčknutí za regálem a usmíváme se na sebe jako idioti. Ta představa mi najednou připadala ohromně vtipná a tentokrát to bylo moje tělo, které se začalo otřásat smíchy. Michalovi stačilo jen málo a přidal se ke mně. Což mi ovšem přišlo ještě legračnější. Jak se tu oba třepeme zadržovaným smíchem kvůli tomu, abychom na sebe neupozornili v dětské hře.
Stiskla jsem rty, abych nevydala ani hlásku, a oči mi začínaly slzet smíchem. Neslyšně jsem se zajíkla a ten pohyb se prostřednictvím Michala přenesl až na kovový regál, který v tichu krátce zarachotil. Michal mi položil dlaně na boky, aby nás stabilizoval. Ještě jednou jsem se trhaně nadechla a smích ve mně náhle utichnul. Se zamlženýma očima jsem se na něj podívala a jeho pohled pomaloučku zvážněl. Rty, které jsem dosud tiskla k sobě ve snaze nesmát se nahlas, se mi samy od sebe pootevřely a já jsem vdechla vzduch, který kolem nás najednou ztěžknul. Tentokrát měl ale můj trhaný dech naprosto jinou příčinu.
Michalův pohled bezděky sklouzl k mým rtům. Byla to jen vteřina, než si to uvědomil a oči znovu zvedl, ale bylo pozdě. Všimla jsem si toho. Myslel na to samé, co já. Do háje s Laurou a jejími teoriemi! Tentokrát jsem si byla jistá.
Michalovi se podařilo zvednout jednu ruku a spadlý pramen vlasů mi uhladil pryč z obličeje. Mlčky jsem ho pozorovala a čekala, jestli se odhodlá. Konečky prstů putoval po mé tváři a cestou setřel slzu, která se mi při záchvatu smíchu přehoupla přes řasy. Obkreslil moji šíji, jen lehounce se dotknul strany mého hrudníku, a když jeho dlaň znovu spočinula na mém boku, sklonil ke mně hlavu.

Žádné komentáře:

Okomentovat