Co se týče Lindy, měla jsem poměrně jasno, jaká je moje oblíbená pasáž. I když musím říct, že v těsném závěsu je ještě úplně poslední odstavec. Ale ten už by prozradil hodně :-)
A jaká je vaše oblíbená pasáž?
Z.
„Úspěch.
Není to ten nejlepší pocit?“ ozvalo se těsně za mnou, až jsem nadskočila.
S přehnaným
povzdechem jsem se otočila. David pozoroval vítězky obklopené gratulanty.
„Když
myslíš,“ pokrčila jsem rameny.
Zvědavě
se na mě podíval: „Co si myslíš ty?“
„Jako
o čem?“ zvedla jsem obočí.
„Co
je podle tebe nejlepší pocit?“
I
když jsem s ním před chvílí nesouhlasila jen proto, že jsem měla potřebu
být vůči němu v opozici, odpověď se mi v hlavě zformovala sama.
„Úleva.“
„Úleva?“
podivil se.
„Jo,“
přikývla jsem rozhodně. „Protože když jsi šťastný, tak jsi prostě šťastný.
Úspěch je výsledek nějaké snahy. Obvykle ho očekáváš nebo v něj aspoň
doufáš. Ale úleva přichází po něčem nepříjemném. Strachu, stresu, bolesti… A právě
ten kontrast z ní dělá ten nejlepší pocit.“
David
na mě ohromeně zíral: „Kolik že ti je?“
Trhla
jsem rameny. Neměla jsem náladu na další rozhovor o tom, jak jsem na svůj věk
vyspělá.
„Ale
vážně,“ zakroutil hlavou.
Naštěstí
se ke mně v tu chvíli nahrnuly missky, aby vyměnily mamčiny róby za
skromnější koktejlky ze zapůjčené konfekce, a David se taktně otočil
k odchodu.
Ještě
se ale zarazil a ohlédl se přes rameno: „A nejhorší pocit?“
„Bezmoc,“
nezaváhala jsem.
Pousmál
se: „Tak v tom s tebou souhlasím.“
Žádné komentáře:
Okomentovat