úterý 25. října 2016

Niky - soutěž

Ve včerejším článku jsem vám psala, že už brzy budete moci soutěžit o výtisky Niky, které jsem podepsala při své účasti na literárním festivalu Humbook. A už dnes byla soutěž spuštěna :-)
Pokud byste jeden z výtisků chtěli vyhrát, stačí kliknout TADY a odpovědět na úplně jednoduchou soutěžní otázku. Soutěž poběží do čtvrtka 27.10. do 13:00 hodin. Pokud vyhrajete, určitě mi dejte vědět :-)
Hodně štěstí!
Z.
Photocredit: Humbook fest Facebook

pondělí 24. října 2016

MD - Osmičky, Humbook a web

Překvapilo mě, jak vysokou čtenost měl můj článek o trhání osmiček. Tak jsem si říkala, že vám napíšu malý update, než se dostanu k zajímavějším tématům.
Po trhání jsem byla týden doma a brala antibiotika. Velkou část toho týdne jsem prospala a zbytek mé aktivity spočíval ve sledování seriálů. Vybrat si po trhání komediální seriály (dívala jsem se střídavě na Teorii velkého třesku, Průměrňákovi a Takovou moderní rodinku) nebyla úplně šťastná volba, vzhledem k tomu, že smích i usmívání mě docela bolelo. Ani kousání nebylo zrovna příjemné a hrozně mě vyčerpávalo. Nicméně musím říct, že sama o sobě mě rána nebolela, jen jsem si občas musela vzít ibalgin na bolest hlavy. Krev z nosu mi netekla, jak mě pan doktor varoval, že by se mohlo stát. Otok jsem měla asi týden a celou dobu jsem poctivě ledovala. Co trvalo déle, byla zatuhlost kloubu nebo asi spíš svalů okolo. Když jsem šla po dobrání antibiotik na kontrolu, nemohla jsem pořádně otevřít pusu. Teď už je to mnohem lepší. Tento týden se chystám na další kontrolu a tam mi pan doktor řekne, jestli a jak bude potřeba svaly rozcvičovat, a taky, jak se rána hojí. Minule vypadalo všechno v pořádku. Teď už ani necítím stehy, takže buď nepozorovaně vypadly nebo se už rozložily. A ještě malá rada na závěr. Když jsem byla doma, dívala jsem se na youtube na videa o trhání osmiček a pokud se na zákrok teprve chystáte, tak to rozhodně nedělejte :-)


A teď k těm zajímavějším tématům. Nakladatelství Egmont, u kterého vyšla moje Niky, mě pozvalo, abych se zúčastnila literárního festivalu Humbook, který se konal minulý víkend. S mamkou jsme to pojaly jako výlet s tím, že se zase po nějaké době podíváme po Praze. Na Humbook jsme dorazily těsně po začátku, takže jsme stihly besedu/rozhovor s Nataljou Ščerbou. Protože jsem ji do té doby neznala, víc mě zaujala následná beseda s českými autorkami (Michaela Burdová, Marie Rejfová a Lenka Dostálová). Bylo zajímavé poslouchat jejich zkušenosti s psaním a vydáváním knih a moct je porovnat s mými vlastními. Nebo taky zjišťovat, co máme či nemáme společného co se týče inspirace nebo psacích návyků.
Poté jsem ještě předala Niky čokoládky a podepsala několik výtisků Niky do soutěže. Jakmile bude soutěž spuštěna, určitě vás o ní budu informovat a nasdílím vám odkaz.
Celkově mě Humbook příjemně překvapil. Hlavně vysokou účastí mladých lidí. Je hezké vidět, že i mladá generace ráda čte, nejen my starší ročníky :-D
Po Humbooku jsme si nemohly nechat ujít procházku po klasických turistických místech jako je Staroměstské náměstí, Pražský hrad nebo Karlův most, stejně jako pozdní oběd v naší oblíbené pizzerii nahoře na Václaváku :-) Počasí nám naštěstí přálo, což byla třešnička na dortu moc hezky stráveného dne.


Poslední věc, o kterou bych se s vámi ráda podělila, jsem tam trochu nakousla už ve svém narozeninovém článku, kde jsem psala, že na jednom dárku se ještě pracuje. Chvíli to trvalo (a ano, přiznávám, že to byla moje vina), ale tadáá! Konečně je hotovo a já bych vám ráda představila svůj oficiální web www.zuzanarysava.cz, kde najdete informace o mně a mojí tvorbě, ale taky odkazy na blog a facebook, kde budete nadále nacházet veškeré aktuální informace. Webové stránky budou oproti blogu takové trošku statické, ale asi trochu přehlednější. Doufám, že se vám budou líbit a kdybyste sami potřebovali vytvořit cokoliv okolo grafiky, mrkněte na www.topdesigner.cz.
Hezký začátek týdne!
Z.

čtvrtek 13. října 2016

MD - Vzpomínám

Hrozně mě baví takové ty články "Co si pamatují jen děti devadesátek" a podobně. Často to opravdu sedí. Já jsem zažila část osmdesátých let (z těch si ale samozřejmě nic nepamatuju), celá léta devadesátá a teď velmi intenzivně prožívám druhé tisíciletí :-) Nejsem takový ten sentimentální typ, co si myslí, že dřív bylo všechno lepší, a chtěl by se vrátit v čase. Přesto ale na spoustu věcí s úsměvem vzpomínám. Vzpomínám třeba na to...

... jak jsme neměli MTv a už vůbec ne internet a veškeré informace o popkultuře jsme získávali z hitparády Eso a časopisu Bravo.
... jak už jsme potom měli internet, ale ten se připojoval přes pevnou linku, což nejen že docela trvalo, ale taky to dost stálo.
... jak jsme jezdili na prázdniny k babičce na chalupu, kde byl suchý záchod a umývali jsme se v lavoru.
... jak frčely skupiny jako Spice girls, Backstreet boys a samozřejmě Kelly family a každá z nás holek byla rozhodnutá, kdo ze Spice girls je (Victoria), koho z Backstreet boys miluje (Nick) a jestli se jí z Kelly family líbí víc Paddy nebo Angelo (Paddy).
... jak neexistovaly multiplexy a chodilo se do kin, která měla polstrované sklápěcí sedačky jako v divadle a při filmu se nechroupal popcorn, ale brambůrky. V jednom takovém jsem viděla Titanic nebo třeba Godzillu.
... jak jsme doma měli na videokazetě Vetřelce, který byl dabovaný takovým tím stylem, kdy je slyšet angličtina a přes to říká český překlad všech postav jeden chlap :-)
... jak jsme si posílali pohledy a dopisy na krásných dopisních papírech, protože mobily jsme ještě neměli.
... jak když jsme je už potom měli, tak byly tlačítkové s černobílým displejem a neuměly toho o moc víc než volat a smskovat.
... jak jsme si v družině kupovali a potom přímo ze sáčku lízali Vitacit.
... jak jsme měli oblečení "na lítačku" čili na ven, obvykle zděděné po starších sourozencích, v mém případě po sestřenici.
... jak nám bylo s kamarádkama naprosto jasné, že se vdáme do zahraničí, s největší pravděpodobností za nějakého slavného herce nebo zpěváka. A samozřejmě už jsme měly vymyšlená i jména našich budoucích dětí :-)

Bylo to krásné období, ale teď je to taky docela fajn, no ne?
Z.

úterý 4. října 2016

MD - Trhání osmiček

Tenhle příspěvek jsem neměla dopředu naplánovaný, ale dnes jsem byla na trhání osmičky a říkala jsem si, že bych s vámi tuhle zkušenost mohla sdílet. Ne, že by to bylo něco extra a určitě to ani není zrovna atraktivní téma na čtení. A už vůbec nečekám, že mě kvůli tomu budete litovat, vždyť vytržené zuby má každý druhý. Ale říkala jsem si, že je třeba mezi vámi někdo, kdo se na trhání chystá a kdo si rád přečte, co čekat. I když to samozřejmě u každého probíhá naprosto jinak. Ale já bych si taky před trháním ráda přečetla, na co se připravit, a že se nemám čeho bát. Takže tak :-)
Mě na trhání poslal můj parodontolog (až doteď jsem si myslela, že se říká "paradentolog", člověk se pořád učí...). Neměla jsem vyrostlou ani jednu z osmiček. Vlevo nahoře se pomaloučku začínala klubat a vpravo dole ji nemám založenou vůbec. Díky bohu! O jedno trhání míň :-)
Na jaře jsem tedy byla na vytrhnutí té vlevo nahoře. Byla jsem připravená na nejhorší, takže mě překvapilo, jak to bylo rychlé a bezbolestné. Doslova za pět minut jsem byla venku z ordinace. Byla jsem na klinice u zubního chirurga, ale bylo to jen ambulantně. Dostala jsem tři nebo čtyři umrtvovací injekce do dásní a patra. Potom zřejmě rozříznul dáseň pod zubem (hádám, průběh mi nepopisoval), trošku zakvedlal a zub byl venku. Pak jen dva stehy a šla jsem domů. Kromě trošku bolesti hlavy jsem byla úplně v pořádku. Druhý den jsem normálně fungovala, stehy samy vypadly zhruba za 14 dní a ani jsem nepotřebovala jít na kontrolu. Na to, jak mě všichni strašili, to byla pohoda. Skoro hned jsem normálně jedla.

Fotka mé dnešní večeře

Dnes mě tedy čekala vpravo nahoře. To už bylo trochu horší. Stejná klinika, stejný doktor, ale zoubek byl výš, takže už nešel ven tak snadno. Opět čtyři injekce, trošku nepříjemné, ale ne bolestivé. Dezinfekce kolem pusy, po které mě pan doktor ovíval, aby se odpařila :-) Tentokrát trhání trvalo déle a dokonce na mě použili i vrtačku. Ale nebojte bolest žádná, ačkoliv bych lhala, kdybych tvrdila, že to nebylo nepříjemné. Trochu tahání za koutek, aby se pan doktor dostal až k osmičce, a v puse mě tlačily nástroje, ale opět nic, co by se nedalo přežít. Nakonec zub cinknul a byl pryč. Bohužel protože byl tak vysoko, tak mi vznikl průduch mezi nosem a pusou. I když je díra, co po zubu zůstala, zašitá, musím počkat, než se zaplní a zaroste. Zatím se nesmím ohýbat, smrkat a jednoduše dělat cokoliv namáhavého, při čem by mohly prasknout stehy. Beru antibiotika a přes noc prý můžu očekávat krvácení z nosu. Tak uvidíme ráno :-)
Jinak anestezie už odezněla. Pobolívá mě celá pravá strana hlavy, ale není to tak, že by se to nedalo vydržet. Proti bolesti beru obyčejný ibalgin, stejně jako při tom prvním trhání. Ze zkušenosti z těch dvou trhání můžu za sebe říct, že se není čeho bát. Opravdu :-) Obzvlášť pokud víte, že vám to nějakým způsobem pomůže. Nicméně tu poslední, vlevo dole, si prozatím nechám. Tam jsou prý kořeny zamotané nevím do čeho. Pan doktor mi to povídal po zákroku, kdy se mi motala hlava, půlka pusy umrtvená a snažila jsem se zapamatovat hlavně ty pokyny, co dělat a co ne, takže další informace jsem tak trochu vypustila :-) Ale prostě ten spodní už tak jednoduše ven nepůjde.
Nemůžu vám slíbit, že vaše trhání bude taky pohodové, ale přeju vám, aby bylo. A třeba vás moje zkušenost před zákrokem uklidní, což je taky důležité.
Jo a co jsem potřebovala? Jenom kartičku pojišťovny, rentgen, žádanku od doktora, co mě poslal, peníze na regulační poplatek, odvoz pro případ, že by mi nebylo dobře a potom samozřejmě spooooustu zmrzliny :-)
Z.