pondělí 22. července 2019

CO ČTU JÁ? - Stín noci

Po skoku v čase, kterým končil první díl Čas čarodějnic, se spolu s Dianou a Matthewem - čarodějkou a upírem, jejichž láska rozbourala staleté tradice - ocitáme v 16. století, kde potkáváme spoustu postav z Matthewovy minulosti, ale také skutečné historické figury. Zatímco se Matthew snaží navázat na svůj život před několika stoletími, aby nevzbudil podezření svého okolí, musí se vyrovnávat s tím, že potkává osoby, o nichž si myslel, že je už nikdy neuvidí. Zároveň se snaží napravit křivdy, které spáchal, když byl v 16. století úplně jiným mužem, než je v současnosti. Ani Diana to ale nemá v minulosti snadné. Jako moderní žena a vědkyně si těžko zvyká na roli manželky v době, kdy jsou role mužů a žen jasně určeny. Naštěstí potkává osvícené přátele, kteří jí nedovolí na vědu a práci dočista zapomenout. I přes nástrahy každodenního života ale zůstává hlavní úkol Diany a Matthewa stejný jako v 21. století. Je třeba najít rukopis Ashmole 782 a naučit Dianu ovládat její kouzelnou moc. Pátrání po tajemné knize a snaha najít čarodějku, která by Dianě byla učitelkou, zavede upíra a čarodějku nejen od Anglie přes Francii až do tehdejší Prahy, ale v neposlední řadě také na dvůr královny Alžběty I. či císaře Rudolfa II. Diana zjišťuje, že není obyčejnou čarodějkou a postupně se učí využívat svou nezvyklou moc. Dokonce i rukopis, nazývaný mezi upíry Kniha života, se zdá v 16. století mnohem víc na dosah. Ne všechno ale jde vždycky podle plánů, a tak se Diana a Matthew vrací zpátky do současnosti obtěžkáni úspěchy, neúspěchy, ale i něčím navíc...


Ačkoliv jsem měla strach, jak se mi bude druhý díl z trilogie All souls líbit (nemám ráda historické romány), Deborah Harkness opět předvedla své silné stránky. Opravdu bylo poznat, že je autorka profesorkou historie, protože dokázala propojit historická fakta s fikcí tak, že by člověk málem začal pochybovat, jestli některé události v dějinách skutečně nejsou dílem upírů, čarodějnic a démonů. Samozřejmě mě potěšilo, že se část příběhu odehrávala v Praze, obzvlášť když se v knize objevila skutečná místa a osoby. Nemůžu nezmínit taky moji fascinaci cestováním v čase, a tím, jak každý autor uchopí toto téma po svém. Uvidíme, jak moc drobné změny, které Diana a Matthew v minulosti provedli, ovlivní přítomnost ve třetím díle. Ale o tom zase příště :-)
Věta, která se mi líbila, vlastně není větou autorky, ale údajným citátem královny Alžběty I.: Minulost nelze vyléčit. (vlastní překlad)
Z.

pondělí 15. července 2019

MY DIARY - Červen

Středobodem mého června byla dlouho očekávaná a dlouho plánovaná dovolená ve Španělsku. Tedy samotná dovolená zase tolik plánování nevyžadovala. Stačilo zajít do cestovky, vybrat hotel a termín a bylo to. O něco víc plánování vyžadoval náš výlet do Barcelony, která je tak úžasná, že to rozhodně stálo za to! Kupodivu jsme zvládly cestu vlakem tam i zpět, aniž bychom se ztratily. Ono totiž kromě samotné Barcelony není na přímé trase moc kde se ztratit :-) I když mi kamarádky doporučovaly, ať si koupíme celodenní jízdenku na metro, my jsme se s mamkou rozhodly všechno, co jsme měly v plánu, oběhnout pěšky. Obě jsme totiž Barcelonu moc chtěly vidět a připadalo nám škoda schovat se v podzemí, když jsme si mohly udělat procházku krásnými ulicemi. 
Barcelona je snad nejhezčí město, které jsem viděla. Ulice jsou široké a plné stromů, turistický ruch bravurně zvládnutý a každý Španěl, se kterým jsem se dala do řeči, mluvil anglicky a byl ochotný poradit nebo nás nasměrovat. Protože jsme se chtěly podívat dovnitř památek a nechtěly jsme splašeně lítat, rozhodly jsme se tentokrát navštívit jen tři místa. Jako první byla vila Casa Battló, kde dostanete interaktivního průvodce, a můžete tak spatřit i to, jak zařízení domu původně vypadalo.
Druhým místem, na které jsme se vydaly, byl Park Guell. Cestou jsme se ale ještě stihly podívat na další Gaudího dům Casa Milá. Ostatně i v proslulém parku najdete hned několik Gaudího staveb. A k večeru nás čekala Sagrada Familia, kde byla kontrola snad přísnější než na letišti, ačkoliv v tomto případě se není čemu divit. Sagradu je těžké pojmout. Je tam toho tolik, na co se dívat! Je to místo, které se nedá popsat. Opravdu se musí vidět.
Protože víc jsme toho za jeden den nestihly, už teď vím, že se do Barcelony musím jet podívat znovu. A pokud se tam chystáte i vy, rozhodně si kupte vstupenky do výše jmenovaných památek předem. Výlet se vám sice docela prodraží, ale věřte mi, že nebudete litovat. Navíc si tak ušetříte stání ve frontách u pokladen a to ani nemluvím o tom, že přímo na místě už můžou být vstupenky vyprodané.
Naproti tomu jízdenky na vlak fungují stejně jako naše jízdenky na mhd. Koupíte je buď v automatu nebo v informačním stánku na zastávce a označíte před nástupem. Z našeho letoviska (asi hodina a čtvrt cesty od Barcelony) stála zpáteční jízdenka 10 EUR.
Jinak musím říct, že nejen Barcelona, ale celá španělská dovolená byla úžasná. A místní sangría tomu vydatně dopomohla :-) :-)
Z.