středa 25. dubna 2018

Nela - Favourite part

Přesně před měsícem jsem zveřejnila Favourite part k Niky, takže je myslím načase, podělit se s vámi i o mou oblíbenou pasáž z Nely. Možná vás překvapí, že je to zrovna tahle část. Ačkoliv mám ráda ty pozitivní, veselé i romantické pasáže, tahle pro mě prostě má něco do sebe.
POZOR! Obsahuje spoilery!
Z.

Pohřeb byl krátký, ale proto nebyl o nic snazší nebo méně smutný. Mamka se i vsedě ztěžka opírala o tátu a Marek pevně svíral Adélčinu dlaň. Styděla jsem se za to, že se moje slzy žalu mísí se slzami z vlastních problémů. Přesto, když jsme vycházeli ze síně, která nikdy nebyla svědkem žádné veselé události, a já jsem byla jediná, kdo nešel ruku v ruce se svým partnerem, nemohla jsem přestat myslet na Moničina slova. K čemu mi bylo chození s někým, kdo mě nemohl podpořit v těžkých chvílích, a s kým jsem se nemohla dělit o ty radostné? Kterého jsem sice v soukromí mohla nazývat svým přítelem, ale mimo čtyři stěny jeho bytu jako by neexistoval? Byla jsem unavená a najednou jsem pochybovala o své odpovědi na Mončinu otázku. Opravdu mi to stálo za to?
Pod prošívaným kabátem jsem ještě stále měla černé šaty, když pro mě Adam chvatně došel k venkovní brance a vpustil mě do svého bytu. Obezřetně jsem si sedla na okraj jeho postele a on mě vzal za ruku.
„Jak jste to zvládli?“
Podívala jsem se na něj a stáhlo se mi hrdlo. Přesto, že jsem si celou cestu nacvičovala, co přesně mu řeknu, náhle jsem nemohla vydat ani hlásku.
„Strašně mě mrzí, že jsem tam nemohl být s tebou,“ pokračoval.
Do očí mi vhrkly slzy.
„Nelo,“ objal mě Adam, „ššš.“
Jemně jsem ho odstrčila a snažila se ignorovat jeho zmatený výraz.
„Já… Chtěla jsem… Přišla jsem ti říct, že…“
Adam mě zkoumavě pozoroval a náhle mu přes obličej přelétlo zděšení.
„Ne,“ vydechl, „Nelo, ne. Prosím tě, to nedělej.“
Zakroutila jsem hlavou. Oči mě pálily a na tvářích se mi tvořily mokré cestičky.
„Já už takhle dál nemůžu. Nemůžu.“
Chtěla jsem vstát, ale Adam se mi v tom snažil zabránit.
„Já vím, že jsi smutná. Nedělej teď žádná rozhodnutí. Počkej, až se situace uklidní.“
Zírala jsem na něj. Situace? Měla jsem čekat, až se budeme moci přestat skrývat, protože je můj učitel? Až mě moji kamarádi přestanou vydírat? Až nějakým zázrakem zmizí video, na němž jsem zachycena v té nejintimnější chvíli, včetně všech kopií? Až nebude každá moje šťastná vzpomínka zastíněna lží, slzami nebo zklamáním?
„Promiň,“ zajíkla jsem se.
Vymanila jsem se z jeho sevření, a aniž bych se ohlédla, utekla jsem pryč z jeho bytu, pryč od Adama, pryč ze vztahu, o kterém jsem si myslela, že bude navždy.

středa 11. dubna 2018

MD - Březen

Co říct o březnu? Byla jsem nemocná a byla zima. Mám dojem, že tyhle dvě skutečnosti docela slušně sumarizují celý měsíc, a navíc jsou důvodem, proč jsem nic moc zajímavého nedělala. Za to pro vás mám v dnešním článku recept :-) Tedy abych si ho nepřivlastnila, tak musím přiznat, že jsem ho už dávno dostala od Míši a dělávám v něm jen drobné úpravy. Je to recept na muffiny. Výhodou je, že se jedná o hrníčkový recept, čili nemusíte nic odměřovat a vážit. Na zhruba 12 muffinů (záleží na velikosti košíčků) budete potřebovat:

  • 1 hrnek polohrubé mouky
  • 1/2 hrnku cukru
  • 1/2 hrnku mléka
  • 1/4 hrnku oleje
  • 1/2 prášku do pečiva
  • 1 vejce
  • špetku soli
  • tabulku čokolády
Rozehřejeme si troubu na 180 - 200 stupňů a čokoládu nakrájíme na kousky (klidně nechejte některé větší). Poté všechny ingredience smícháme ve velké míse a můžeme začít plnit košíčky. Myslete na to, že těsto při pečení trochu nabude, takže neplňte po okraj! Pečeme zhruba 20 minut. Záleží na troubě a spíš je lepší muffiny průběžně kontrolovat (a ochutnávat :-) ). Já jsem tentokrát vyměnila cukr za med (to teda dělám vždycky) a olej za burákové máslo, které jsem dostala od sestřenky Lady z Holandska. Burákového másla bylo potřeba přidat trochu víc, než by bylo oleje, aby těsto nebylo tak tuhé a přilila jsem i kapku víc mléka. A výsledek byl skvělý. Celá várka zmizela do druhého dne.
Jinak jsem svoji snahu o odpočinek vyplnila sledováním filmů a youtube. Co se týče youtuberů, mám momentálně v oblibě Weekly videa od Louise (Sprinkle of glitter). Znovu jsem viděla Prokletý ostrov s Leonardem DiCapriem a byla jsem z toho filmu stejně nadšená jako poprvé. Podívala jsem se na Suicide squad, což mi přišlo vizuálně skvělé a soundtrack taky zaslouží pochvalu, ale děj byl trošku nelogický. Co mě naopak tradičně nadchlo jako celek byly zatím poslední díly ze seriálu Strike - Career of evil. O knížce, podle které byly tyto dva díly natočeny, jsem psala TADY a opravdu se nemůžu dočkat další. Mimochodem slyšeli jste, že televizní série bude i podle knihy Specialistka (The chemist) od Stephenie Meyer?
Charlie a knihy, co se chystám přečíst.
A když už jsem u těch knih, přečetla jsem v březnu konečně taky Harryho Pottera a prokleté dítě. O tom se ale můžete těšit na samostatný článek. Oblíbenou písničkou měsíce byla The middle, ke které mě klasicky dovedlo taneční video.
Koncem měsíce, kdy jsme se konečně všichni vybabrali z chřipkové epidemie, jsem alespoň zašla s Míšou a jejími chlapečky na zákusek. Co myslíte, který z nás vypadá víc vyděšeně? :-) :-)
Z.