pondělí 29. srpna 2016

CO ČTU JÁ? - Podivné město

Pokud jste nečetli Sirotčinec slečny Peregrinové, může tento článek obsahovat spoilery!

Se mnou a s knižními sériemi je to tak, že když už se do nějaké pustím, vždycky ji musím přečíst celou. Ačkoliv si často musím přiznat, že se mi nakonec nejvíc líbil první díl. Člověk poprvé vplouvá do děje, seznamuje se s postavami a zjišťuje, jak ten nový svět vlastně funguje.
Sirotčinec slečny Peregrinové jsem si koupila vlastně náhodou. Zaujaly mě "podivné" fotografie. A ty taky nakonec byly důvodem, proč mi knížka seděla na poličce nepřečtená víc než rok. Bála jsem se, že bude děsivá nebo depresivní. Když jsem ji konečně otevřela, byla jsem nadšená. Magický svět, "podivné" děti a různé časové osy, což je téma, které mě vždycky fascinuje. Běží naráz nekonečné množství časových linek? Dá se změnit minulost? Nebo už budoucnost s touto změnou počítá?
První díl jsem odkládala s těžkým srdcem, a byla jsem zvědavá, co přinese díl druhý - Podivné město.

Photocredit: Interview with Ransom Riggs

I přes magické prvky a věk hlavních hrdinů, bych rozhodně neřekla, že je Podivné město knížkou pro děti. Děj se odehrává převážně za druhé světové války, takže si asi dovedete představit, že scény, kterými postavy procházejí, nejsou zrovna veselé. Ostatně stačí se podívat na obal knihy. A přece nejsou nacisté pro "podivné" děti tím hlavním zlem. Přesto, nebo spíš proto, že se jim v prvním díle o chlup podařilo uniknout před... já vlastně nevím, jak byly názvy zmutovaných "podivných" přeloženy do češtiny :-) Každopádně děti, vedené Jacobem, novým přírůstkem do jejich "podivné" rodiny, prchají před příšerami, mnohem nebezpečnějšími, než jsou vojáci se zbraněmi, a zároveň se snaží zachránit jediného člověka, který může zachránit je. Během putování se děti seznamují s dalšími časovými smyčkami a jejich obyvateli, kteří posouvají děj dál.
Knížka je opět doplněna nezvyklými fotkami, na kterých mě fascinuje, že jsou z větší části autentické. Moc by mě zajímal jejich skutečný původ, a co se za nimi skrývá za příběh. Ale ten by pravděpodobně nebyl tak zajímavý a "podivný" jako svět, který vytvořil Ransom Riggs :-)
I když bylo Podivné město napínavé, tak trochu jsem se nemohla ubránit pocitu, že jde jen o natahování děje první knihy před velkým finále knihy třetí. Uvidíme...
Každopádně konec byl naprosto nečekaný a připravil půdu pro slibný třetí díl.
Pasáž, která mě zaujala: Kvůli smíchu nejsou špatné věci horší o nic víc, než je pláč udělá lepšími. Neznamená to, že vám na tom nezáleží, nebo že jste zapomněli. Znamená to, že jste lidé. (vlastní překlad).
Četli jste sérii o "podivných" dětech? Chystáte se do kina na film?
Z.

čtvrtek 11. srpna 2016

MD - 30 věcí, co jsem stihla před třicítkou

Tak a je to tady. Za měsíc mi bude třicet! Vůbec nechápu, jak k tomu došlo. Vždyť ještě nedávno jsem byla v depresi, že mi je dvacet… Moje kamarádka má na facebooku zajímavý projekt – Posledních 365 dní, než mi bude 30, který se mi moc líbí. Na rozdíl od ní, já vládnu spíš slovem než fotografií a kresbou, takže jsem se rozhodla svých téměř 30 odžitých let trochu zrekapitulovat v článku.

1) Vydala jsem svoji první knihu. Myslím, že i tenhle úspěch sám o sobě by mi stačil. Splnila jsem si svůj sen.
2) Napsala jsem svoji druhou knihu. A kousek třetí :-)
3) Vystudovala jsem vysokou školu a následně úspěšně zapomněla všechno, co jsem se tam naučila.
4) Vypěstovala jsem si několik vrásek. Mamka měla pravdu, když mi říkala, ať se nemračím, že budu mít vrásky. Jenomže ony se ty potvory objevují i ze smíchu.
5) Letěla jsem balónem. A bylo to úžasné! Dotýkala jsem se vrcholků smrků a při přistání byla pokřtěna.
6) Podívala jsem se do Ameriky. Prošla jsem se po chodníku slávy v Hollywoodu, koupala si nohy v Pacifiku, v Las Vegas sledovala tu stejnou fontánu, u které stáli Brad Pitt a George Clooney v Dannyho parťácích, jedla ty nejlepší fish&chips na mole v San Franciscu a viděla plno rozmanitých národních parků.

Photocredit: Igor Ryšavý

7) Udělala jsem si řidičák a po několika letech jsem se dokonce i naučila řídit.
8) Dostala jsem se do semifinále Miss aerobik. Ačkoliv jsem samozřejmě chtěla být až ve finále :-)
9) Jednou jedinkrát jsem zvracela z alkoholu. A myslím, že mě to poučilo až do konce života.
10) Zažila jsem zemětřesení. Bylo to v Chorvatsku a myslela jsem si, že mi někdo drcnul do lehátka. Až později nám někdo řekl, že to bylo slabé zemětřesení.
11) Nechala jsem si ostříhat a obarvit vlasy na jeden z těch účesů, kterých litujete, už když vám kadeřnice fouká vlasy. Naštěstí brzy dorostly, obarvila jsem se zpět na blond a jelo se dál.
12) Zamilovala jsem se do nesprávného.
13) S kamarádkama jsem vymyslela spoustu ptákovin. Kapelu, časopis Aplaus, básnický spolek Peckaři nebo třeba firmu na ilustrování papírových kapesníků :-)
14) Naučila jsem se, že když nejde o život, jde o ho…
15) Snědla jsem asi dva vagóny čokolády, ale přitom jsem ještě neochutnala Niky čokoládu.


16) Byla jsem na čtyřech velkých koncertech jako třeba na Madonně.
17) Šestnáctkrát (!!!) jsem viděla Twilight. Radši ani nepočítám, kolik hodin to celkem spolklo.
18) Naučila jsem se jíst olivy.
19) Zpívala jsem ve školním sboru a hrála na flétnu. (A ne, na hudebním táboře jsem nebyla :-) )
20) Založila jsem tenhle blog, kde byla původně uveřejněna Niky. Teď tady namísto ní můžete najít povídky a pár informací o mně. Mimochodem už brzy se těšte na nový příspěvek z rubriky CO ČTU JÁ?
21) Dospěla jsem.
22) Dala jsem svůj první rozhovor o Niky a psaní vůbec.
23) Soutěžila jsem v aerobiku a později jsem na několika soutěžích sama předcvičovala nebo byla v porotě.
24) Smířila jsem se s tím, že jsem v podstatě introvert, stejně jako s tím, že nejsem vtipná (a už se o to radši ani nepokouším).
25) Rozmazlila (ráda bych napsala, že vychovala, ale…) jsem dva kocoury.

Photocredit: Igor Ryšavý

26) Zorganizovala jsem dvě rozlučky se svobodou dvěma kamarádkám, kterým jsem šla za svědka.
27) Naučila jsem se péct muffiny a hodlám toto svoje pekařské umění nadále rozšiřovat :-)
28) Kdysi jsem byla na plakátu jednoho brněnského klubu. Dostala jsem se k tomu jako slepý k houslím a vlastně se mi ta fotka ani nelíbila.
29) Zjistila jsem, co chci. Tedy pokud se to ještě nezmění. Přece jen jsem ženská…
30) A protože do mých narozenin zbývá ještě měsíc, nechám poslední místo neobsazené. Za měsíc se může stát ještě fůra věcí.
Z.