MY DIARY - Křest Lindy

Přesně před týdnem jsme pokřtili mou třetí knihu, prostřední díl ze série Niky stories - Linda. Je to neuvěřitelné, jak to celé uteklo, od prvních příprav a domlouvání až po samotnou akci! Stejně jako Nelu jsme Lindu pokřtili v nejstarším brněnském knihkupectví Barvič a Novotný. Měla jsem neuvěřitelnou radost z toho, kolik vás přišlo (obzvlášť, když zrovna byly jarní prázdniny a řádila chřipková epidemie). Bude to znít jako šílené klišé, ale opravdu to neberu jako samozřejmost a moc si toho vážím. Stejně jako minule mě ale mrzelo, že nebyl čas ani možnost říct si s každým víc než pár slov. Tím spíš, že jsem opět dostala plnou náruč kytek (a spoustu čokolády; tu povánoční dietu mi moc neusnadňujete :-) ), což mě dojímá ještě teď, když na ně koukám ve váze.

Photocredit: Igor Ryšavý

Kmotrami Lindy se staly moje kamarádky Míša a Wendy, které mě nejen neustále v psaní podporují, ale jsou pro mě i velkou inspirací. To, že budou kmotrami se dozvěděly až na místě a jsem ráda, že se úkolu tak statečně zhostily, i když jsem je na to nepřipravila předem. Dokonce obě pronesly krátkou řeč, ačkoliv se Míša prý těsně předtím divila, jak můžu takhle mluvit před lidmi :-)

Photocredit: Igor Ryšavý

Moc mě potěšila i zpětná vazba od Anetky, která je sama hodně kreativní člověk, a kterou křest inspiroval, aby pokračovala ve tvoření svého vlastního příběhu. Držím ti palce! :-)

A když jsme si pak s Míšou a jejími sestřenkami šly ještě na chvíli sednout do města, obsluhovala nás naprosto zlatá slečna, se kterou jsme se začaly bavit o knihách a zjistily jsme, že její sestra vydala knihu Duha mého života, která má neskutečně smutné téma, ale zároveň za sebou nechává neuvěřitelně pozitivní odkaz. Je to zvláštní, jak se člověk díky tomu, co dělá, najednou dostane do kontaktu s tolika lidskými příběhy.

Abych nekončila na úplně sentimentální notě, zkusila jsem si vzpomenout na pár dotazů, které padly v rámci besedy na křtu. Byl to docela oříšek, vzhledem k tomu, že mi už pár dní koloval v těle přebytek adrenalinu, takže jsem měla pocit, jako bych tam tak úplně nebyla :-)

Photocredit: Eva Svobodová

Chtěla jsem někdy se psaním skončit?

Ne. Mám období, klidně i několika týdnů nebo měsíců, kdy nepíšu, ale už vím, že nemá cenu se do psaní nutit. Tak to prostě nefunguje. Když přijde ten správný nápad, tak zase zasedám k počítači. Ale nikdy mě nenapadlo, že bych přestala úplně, protože se mi hlavou pořád honí nějaké nápady.

Photocredit: Igor Ryšavý

Mám oblíbeného autora? Oblíbenou knihu? Spisovatelský vzor?

Ne, ne a ne :-) Jsou knihy, které jsem četla víckrát, ale pořád objevuju nějaké nové a nedokážu říct, že by nějaká konkrétní byla ta jedna nejoblíbenější. Momentálně čtu Čas čarodějnic, a to je po delší době kniha, která mě nejen baví, ale opravdu jsem se do ní zamilovala a vždycky se těším, až si zase přečtu další kapitolu.

Photocredit: Igor Ryšavý

Pracuju už na další knize? Kdy vyjde?

Ano. Bea je hotová zhruba z jedné třetiny. Ale samozřejmě teď ještě nevím, kolik přesně bude mít stránek. A vyjde, až ji dopíšu :-)

Photocredit: Eva Svobodová

Vracím se při psaní? Škrtám? Přepisuji?

U každé knihy je to jinak. U Niky jsem až na drobnosti nepřepisovala. U Nely jsem vyškrtla dvě pasáže a navíc jsem se zhruba v půlce rozhodla jednu postavu přepsat, takže jsem se vracela na začátek. Lindu jsem taky téměř nepřepisovala, ale ten proces psaní byl asi nejpomalejší. Hodně jsem promýšlela každou větu, aby přesně vystihovala moji představu o Lindě.

Photocredit: Igor Ryšavý

Kde beru inspiraci? Čerpám z vlastních zkušeností?

Všude :-) Někdy stačí fotka nebo písnička a přijde nějaký nápad. A vlastní zážitky sice používám, ale buď jsou to jen drobnosti v příběhu, nebo je upravuji. Vždycky je to spíš inspirace, než že bych vyloženě popsala nějaký svůj skutečný zážitek.

Pokud by vás taky napadal nějaký dotaz, nebojte se mi napsat na Facebooku nebo Instagramu, kde mimochodem najdete další fotky ze křtu.

Z.

Linda - fakta

Už ve středu 13. 2. pokřtíme Lindu, moji třetí knihu. Na křest jste samozřejmě všichni srdečně zváni :-) Ještě předtím bych vám ale Lindu ráda představila prostřednictvím několika zajímavostí.

• Linda, stejně jako Niky, vychází v nakladatelství Egmont.
• Linda je jediná kniha ze série, kdy hlavní hrdinka není přímo z rodiny s Linhartovými/Valentovými. Přesto je s nimi nějakým způsobem spojená.
• V knize se také více seznámíme s hlavní hrdinkou čtvrté knihy - Beou.
• Linda je jediná kniha, jejíž děj začíná v zimě.
• Taky je to prozatím jediný díl, který se odehrává v Praze.
• Můžete se těšit na celkem osm kapitol.
• Názvy kapitol jsou víceslovné, na rozdíl od Niky, která měla kapitoly jednoslovné, i od Nely, kde byly kapitoly jen číslované. A Bea? U té budou kapitoly ještě úplně jinak :-)

Pokud jste Lindu ještě nečetli, můžete si ji zakoupit TADY nebo v jakémkoliv kamenném či online knihkupectví. Doufám, že se vám bude líbit :-)

Z.

CO ČTU JÁ? - Prvok, Šampón, Tečka a Karel

Prvok, Šampón, Tečka a Karel jsou kamarádi ze střední školy, kteří si na třídním srazu 20 let po maturitě musí přiznat, že jsou všichni, dle vlastních slov, sráči. Prvok má milující rodinu, ale peněz se mu nedostává a navíc dostal výpověď v práci. Karel je sice finančně za vodou, ale za to se mu rozpadá manželství. Šampón má těžkou hlavu z toho, že po světě běhá jeho sedmiletý syn, kterého nikdy neviděl. A Tečka ještě stále žije s matkou a není schopen si najít nebo udržet žádný vztah. Rozhodně na tom ani jeden není tak, jak si to v šestnácti vysnili. Ale možná ještě není pozdě to změnit!

Opilecké řeči se brzy promění v činy, když kamarádi spustí hru, která má dokázat, že ještě úplní sráči nejsou. Po úspěšném splnění prvního úkolu přichází euforie, jenomže celkové dopady hry nejsou vlastně zase tak pozitivní, jak se na začátku zdálo. Všechno se čím dál víc zamotává, ale jeden pozitivní dopad není možné hře upřít. Poté, co ji kamarádi začali hrát, už nic nebylo jako dřív.

Prvotina Patrika Hartla byla zároveň první knihou, kterou jsem od něho četla. Ale protože je mi jeho humor a styl psaní blízký, pravděpodobně ne poslední. Při čtení knihy se budete smát i plakat. Nebudete si jistí, kdo je vlastně ten špatný, a kdo dobrý. Ale přesně tak to v životě je, protože ve skutečnosti nic není černobílé. I proto je celá kniha tak uvěřitelná.

Pasáž, která mě pobavila, byla ta, kdy Karel hned v začátku knihy velmi trefně popsal třídní srazy: Srovnávací analýza plusů a mínusů jejich životů prostě vychází šul nul. A všichni jsou tak trochu v prdeli, protože už jim není osmnáct a nikdy už nebudou moct začít úplně znovu.

Mimochodem sám autor splnil první úkol hry, aby si dokázal, že není sráč, což mě taky neskutečně pobavilo. Podívat se na to můžete na jeho webových stránkách ;-)

Z.