čtvrtek 25. května 2017

CO ČTU JÁ? - The chemist

Knížku The chemist jsem rozečetla ve stejné době, kdy jsem začala sledovat seriál Nikita. A pobavilo mě, že téma bylo dost podobné. Dívka, kterou se snaží zabít tajná vládní agentura, pro kterou dřív pracovala. Na rozdíl od Nikity, která je profesionálním zabijákem, je Alex (což je ale jen jedno z krycích jmen, které hlavní hrdinka The chemist používá) "pouze" chemik. Což ale nemění nic na tom, že je pro agenturu smrtelně nebezpečná. A to doslova.
O ději knihy se špatně mluví, pokud člověk hned nechce prozradit hlavní zápletku. Ale pokusím se o to :-) Taky by mě zajímalo, jak se bude jmenovat v češtině, protože jsem zatím všude narazila jen na anglickou verzi. Nabízel by se název "Chemička", ale to zní spíš jako továrna, než žena - chemik. No, necháme se překvapit. Já jsem se o existenci knihy dozvěděla více méně náhodou, když jsem zabrousila na webové stránky Stephenie Meyer (Stmívání, Hostitel). Téma mě okamžitě zaujalo (nehledě na to, že zbožňuju její předchozí knihy), takže jsem si pro ni ještě ten den zašla do knihkupectví. A knížka mě chytla od prvních řádků.

Photocredit: Web Stephenie Meyer

Alex (ačkoliv na začátku knihy si přezdívá Chris, nenechte se zmást) zastihneme v okamžiku, kdy už je několik let na útěku. Předtím, než se z ní stal psanec, pracovala pro tajnou vládní agenturu, jejíž hlavní činností bylo potírat terorismus. Prací Alex, jakožto vystudovaného chemika, byly výslechy zločinců a podezřelých. A to takovým způsobem, aby na nich na první pohled nebylo vidět, čím si prošli. Byť nenahraditelný specialista, časem se Alex stala pro agenturu nepohodlnou, protože toho věděla víc, než by měla. A od té doby se její život stal neustálým bojem o přežití.
Malá jiskřička naděje, že by opět mohla žít bez neustálého strachu a bezpečnostních opatření, jí svitne ve chvíli, kdy ji kontaktuje její bývalý šéf. Nabídka jedné poslední práce pro agenturu, po jejímž vykonání by mohla svobodně odejít, je sice lákavá, ale Alex zná praktiky agentury až moc dobře, a proto začne jednat na vlastní pěst. A v ten okamžik se všechno zkomplikuje.
The chemist je napínavá knížka s několika nečekanými zvraty. Nebyla by to Stephenie, abyste se v její knize nedočkali taky milostné zápletky, ale rozhodně nejde o hlavní téma. Moc se mi líbila dynamika mezi jednotlivými postavami a taky střídání prostředí, ve kterém se postavy pohybovali. Zvláštností je, že na rozdíl od dalších knih od Stephenie, není The chemist psán v ich-formě. Příběh tedy nevypráví přímo žádná z postav.
Snad The chemist vyjde brzy i v češtině, protože knížku vřele doporučuji :-)
Věta, která mě zaujala: Nedovol naději, aby z tebe udělala hlupáka. (vlastní překlad)
Pokud si knížku přečtete, dejte mi vědět, jak se vám líbila.
Z.

středa 3. května 2017

MD - Duben

Nejdůležitější událostí dubna pro mě bylo to, že se proces vydání Nely konečně dal do pohybu. A to přesně rok (!!!) poté, co jsem ji dopsala. Nela vyjde v brněnském nakladatelství Backstage books, tedy v jiném, než ve kterém vyšla Niky. Není za tím žádné drama. Prostě to pro mě byla schůdnější cesta, jak druhý díl vydat. Víc o tom napíšu v samostatném článku.
Každopádně si nedokážete představit tu euforii, která veškeré přípravy provází :-) Momentálně jsem v kontaktu s grafičkou kvůli obálce a předpokládám, že jí začínám lézt na nervy s tím, jak si pořád vymýšlím co a jak udělat nebo předělat. Nicméně už teď vám můžu prozradit, že obálka bude ve stejném duchu jako obálka Niky, a že bude ve žluto-modré barevné kombinaci. A víc až v tom slibovaném samostatném článku, věnovaném vydání Nely.


Po dlouhé době (a po odzimování auta) jsem zavítala do Slavkova, kde jsem s Míšou a malým Tobim navštívila trhy na zámku. Počasí stálo za houby jako skoro celý duben, ale alespoň nebyla sněhová vánice jako pár dní předtím.


Kromě slavkovského zámku jsem se znovu podívala i na ten lysický a o počasí bych mohla napsat úplně to samé :-) Skoro se mi nechce věřit, že už ani ne za dva měsíce mám jet k moři...


Musím ale uznat, že poslední dubnový víkend, který jsem strávila na tradičním jarním víkendu v Luhačovicích s mamkou, se opravdu vydařil. Prošly jsme se po kolonádě, ochutnaly všechny minerální prameny (fuj) a nakoupily plnou tašku lázeňských oplatek a láhev Vincentky.


Mou oblíbenou písničkou měsíce dubna kupodivu nebylo nic od Eda Sheerana (neboli Edy Šilera, jak mu kamarádsky přezdívá mamka), ale Time is all we have od Barrieho Gleddena. Tu jsem objevila díky youtube kanálu SacconeJolys manželů Anny a Jonathana. Začátkem měsíce jsem totiž napjatě očekávala narození jejich třetího dítěte a sledovala jejich daily vlogy z porodnice. Já bych si tedy asi tak daleko do soukromí kameru nepustila, ale za to vám můžu slíbit alespoň další malé nahlédnutí do mého života za měsíc, až budu psát, co se událo v květnu :-)
Z.