středa 9. října 2019

CO ČTU JÁ? - Kubánská aféra

Pětatřicetiletý vojenský veterán Mac má sice svoji vysněnou loď a žije poklidným životem na slunečné Floridě, ale chybí mu peníze a také dobrodružství. Obojí mu nabídne nesourodá trojice amerických Kubánců, ale samozřejmě to nebude zadarmo. Mac musí na své lodi propašovat z Kuby do Ameriky několik kufrů plných důležitých dokumentů a peněz. Protože možnost splatit své dluhy a mít vyděláno dost možná na celý zbytek života je poměrně lákavá, Mac na nabídku přes určité pochyby kývne. Nemalou zásluhu na tom jistě má krásná a záhadná Sára, která mu má být na Kubě nejen průvodkyní, ale také záminkou, proč se vytratí od skupinky absolventů Yaleu, kteří jedou na Kubu na studijně-poznávací zájezd. Přestože mají Mac a Sára letní románek pouze předstírat, velmi brzy se stane skutečností a Mac si moc dobře uvědomuje, že to celou misi jenom víc komplikuje. Tím spíš, že neví, v čem všem mu Sára lže, a co před ním tají. Proto ho snad ani nepřekvapí, když zjistí, že s ukrytým "pokladem" je to nakonec trochu jinak, než mu Kubánci na Floridě tvrdili. Ostatně teď už mu nějaké peníze mohou být jedno. Bude rád, když nestráví zbytek života v kubánském vězení. Pokud tedy nejistou misi vůbec přežije.


Kubánskou aféru bych rozhodně nenazvala thrillerem, jak obal knihy hlásá červeným písmem. Poslední třetina knihy sice je napínavá, ale rozjezd je poměrně pomalý. Musím ale říct, že v případě knihy Nelsona DeMillea mi to vůbec nevadilo. Naopak jsem se v prvních částech příběhu skvěle bavila nad Macovými vtipnými postřehy a nekorektním humorem.
Je poznat, že knihu psal chlap. V příběhu nejsou žádné zbytečné popisy nebo příkrasy. Vzhledem k tomu, že předtím jsem četla několik knih od autorek-žen, ten rozdíl mi připadal markantní. Stylem mi DeMille trošku připomínal našeho Patrika Hartla. Pokud máte rádi vtipný a napínavý příběh bez romantických řečiček, rozhodně po knize sáhněte. Čte se sama.
Věta, která mě pobavila: Během revoluce většinou moc převezme jedna skupina nekompetentních autokratických debilů od druhé a všem ostatním zůstanou oči pro pláč.
Z.

středa 4. září 2019

MY DIARY - Červenec + Srpen

Ačkoliv už je to pár let, co skutečné prázdniny nemám, tohle léto jsem skoro měla pocit, jako bych je měla. Což svým způsobem taky vysvětluje, proč jsem za celé léto nenapsala ani písmenko ze čtvrté knihy Bea. Nicméně začátek školního roku je tady a já si momentálně pročítám, co už mám napsané, abych se vpravila zpátky do děje a atmosféry příběhu a mohla zase pokračovat v práci. Doufám, že budete mít Beu stejně tak rádi jako já a taky že vám stejně jako mně poleze na nervy :-) Ale zpět k létu.
Jedním z důvodů, proč jsem měla pocit, jako bych se vrátila zpět do studentských let, byl Street dance kemp, kam jsem se vrátila po víc než deseti letech. Tentokrát ne jako aktivní účastník, ale jako divák na úžasné páteční taneční show. Na druhou stranu na následné after party jsem neplánovaně byla aktivní až dost. Fotky jsem bohužel musela všechny smazat, protože fotit se ve tři ráno nikdy není dobrý nápad. Za to, že jsem si po nevím jak dlouhé době šla zatancovat vděčím Wendy a Peterovi. A druhou příležitost jsem díky nim dostala ještě koncem srpna, a to na jejich svatbě :-)
Odtud tedy mám už víc fotek, ale s ohledem na jejich soukromí si ty, kde jsou oni nebo další hosté, nechám pro sebe. Bude vám muset stačit ujištění, že svatba byla nádherná, plná jídla, pití, skvělé hudby, tance a nemístních žertíků. Mimo jiné taky přímo od ženicha :-) Občas si dělám srandu, že mě Wendy s Peterem do své rodiny adoptovali a jsem za to neskutečně vděčná.
Nicméně i s Míšou, kterou taky považuji za svoji rodinu (minimálně od středoškolských vtípků, kdy jsme klukům v baru vykládaly, že jsme sestry), jsem prožila krásnou část léta. Ať už to bylo na zmrzce v parku nebo na venkovním koncertě, kde stačilo pět minut, během kterých jsem hlídala její děti, zatímco šla koupit pití, aby Tobi ukradl jiné mamince odrážedlo a Filip píchl cizího pána větvičkou do nohy...
Celkově bylo letošní léto akční, horké a bezstarostné a ani se mi nechce věřit, že jeho konec, a s tím spojené moje narozeniny, už je za rohem.
Tak na závěr ještě písnička, která tohle léto provázela - Reggaetón lento od Little mix & CNCO. Rozhodně se musíte podívat na tohle úžasné taneční video.
Z. :-*

pondělí 19. srpna 2019

CO ČTU JÁ? - Kniha života

Ve třetím díle série All souls (Čas čarodějnicStín noci) se Diana a Matthew po výpravě do 16. století vrací zpátky do současnosti. Kromě jejich různorodé rodiny na ně čekají také upíři, se kterými se setkali v minulosti, a kteří po staletí udržovali tajemství, aby zachovali časové kontinuum. Brzy však Diana zjišťuje, že nejen upíři o ní vědí. Také některé čarodějnice Dianu znají a dokonce ji očekávají, díky informacím, předávaným z generace na generaci. Ve chvíli, kdy spolu čarodějnice, upíři a démoni spolupracují, se zdá, že by nemuselo být tak obtížné přesvědčit Kongregaci, aby zrušila dávnou úmluvu zakazující vztahy mezi různými bytostmi. K takovému rozhodnutí ale povede ještě dlouhá a strastiplná cesta. Během ní se musí Diana a Matthew pokusit ustanovit a stabilizovat svoji vlastní rodinu, zjistit, co dělá některé čarodějnice tak výjimečnými, a proč jsou někteří upíři schopni zplodit vlastní biologické děti. Odpovědi na všechny otázky snad najdou v Knize života, v dnešní době známé jako rukopis Ashmole 782. Ačkoliv v 16. století odhalili alespoň část tajemství, která se v knize skrývají, stále vlastní jen první tři strany, které vytrhl Edward Kelly na dvoře Rudolfa II. Zatímco se Diana vydává zpátky do Oxfordu pro knihu, která vše odstartovala a může také ukončit, Matthew se musí postavit svým chybám z minulosti, nečekaně vyplouvajícím na povrch. Ani pokud ve svých úkolech uspějí, nemají ale vyhráno. Jako právoplatný člen rodu de Clermontů bude muset Diana předstoupit před Kongregaci a pomocí nasbíraných důkazů otočit svět upírů, démonů a čarodějnic o 180 stupňů.


I v závěrečné knize trilogie předvedla Deborah Harkness své vypravěčské umění, v němž bravurně mísí fikci s historickými skutečnostmi. Svět, který na těchto základech vytvořila je komplikovaný, velmi detailní a svým způsobem také pohádkově krásný. Protože, ruku na srdce, kdo z nás by nechtěl mít nějaké ty nadpřirozené schopnosti, ať už je to nesmrtelnost, nebo schopnost čarovat? Ačkoliv další přídomek, který bych sérii asi měla dát je "hororový", protože si asi dovedete představit, že ve světě upírů je spousta krve, agrese a smrti. I přesto zůstává hlavním tématem série láska a to, že když někoho milujete, milujete ho bez ohledu na následky. Jak já vždycky říkám: Srdci neporučíme, i když milujeme, koho bychom neměli.
Pasáž, která se mi líbila: Každý by se raději schoval na bezpečném místě a nechal někoho jiného, aby učinil těžká rozhodnutí. Ale někdo se musí postavit a bojovat za to, co je správné. (vlastní překlad)
Z.

pondělí 22. července 2019

CO ČTU JÁ? - Stín noci

Po skoku v čase, kterým končil první díl Čas čarodějnic, se spolu s Dianou a Matthewem - čarodějkou a upírem, jejichž láska rozbourala staleté tradice - ocitáme v 16. století, kde potkáváme spoustu postav z Matthewovy minulosti, ale také skutečné historické figury. Zatímco se Matthew snaží navázat na svůj život před několika stoletími, aby nevzbudil podezření svého okolí, musí se vyrovnávat s tím, že potkává osoby, o nichž si myslel, že je už nikdy neuvidí. Zároveň se snaží napravit křivdy, které spáchal, když byl v 16. století úplně jiným mužem, než je v současnosti. Ani Diana to ale nemá v minulosti snadné. Jako moderní žena a vědkyně si těžko zvyká na roli manželky v době, kdy jsou role mužů a žen jasně určeny. Naštěstí potkává osvícené přátele, kteří jí nedovolí na vědu a práci dočista zapomenout. I přes nástrahy každodenního života ale zůstává hlavní úkol Diany a Matthewa stejný jako v 21. století. Je třeba najít rukopis Ashmole 782 a naučit Dianu ovládat její kouzelnou moc. Pátrání po tajemné knize a snaha najít čarodějku, která by Dianě byla učitelkou, zavede upíra a čarodějku nejen od Anglie přes Francii až do tehdejší Prahy, ale v neposlední řadě také na dvůr královny Alžběty I. či císaře Rudolfa II. Diana zjišťuje, že není obyčejnou čarodějkou a postupně se učí využívat svou nezvyklou moc. Dokonce i rukopis, nazývaný mezi upíry Kniha života, se zdá v 16. století mnohem víc na dosah. Ne všechno ale jde vždycky podle plánů, a tak se Diana a Matthew vrací zpátky do současnosti obtěžkáni úspěchy, neúspěchy, ale i něčím navíc...


Ačkoliv jsem měla strach, jak se mi bude druhý díl z trilogie All souls líbit (nemám ráda historické romány), Deborah Harkness opět předvedla své silné stránky. Opravdu bylo poznat, že je autorka profesorkou historie, protože dokázala propojit historická fakta s fikcí tak, že by člověk málem začal pochybovat, jestli některé události v dějinách skutečně nejsou dílem upírů, čarodějnic a démonů. Samozřejmě mě potěšilo, že se část příběhu odehrávala v Praze, obzvlášť když se v knize objevila skutečná místa a osoby. Nemůžu nezmínit taky moji fascinaci cestováním v čase, a tím, jak každý autor uchopí toto téma po svém. Uvidíme, jak moc drobné změny, které Diana a Matthew v minulosti provedli, ovlivní přítomnost ve třetím díle. Ale o tom zase příště :-)
Věta, která se mi líbila, vlastně není větou autorky, ale údajným citátem královny Alžběty I.: Minulost nelze vyléčit. (vlastní překlad)
Z.

pondělí 15. července 2019

MY DIARY - Červen

Středobodem mého června byla dlouho očekávaná a dlouho plánovaná dovolená ve Španělsku. Tedy samotná dovolená zase tolik plánování nevyžadovala. Stačilo zajít do cestovky, vybrat hotel a termín a bylo to. O něco víc plánování vyžadoval náš výlet do Barcelony, která je tak úžasná, že to rozhodně stálo za to! Kupodivu jsme zvládly cestu vlakem tam i zpět, aniž bychom se ztratily. Ono totiž kromě samotné Barcelony není na přímé trase moc kde se ztratit :-) I když mi kamarádky doporučovaly, ať si koupíme celodenní jízdenku na metro, my jsme se s mamkou rozhodly všechno, co jsme měly v plánu, oběhnout pěšky. Obě jsme totiž Barcelonu moc chtěly vidět a připadalo nám škoda schovat se v podzemí, když jsme si mohly udělat procházku krásnými ulicemi. 
Barcelona je snad nejhezčí město, které jsem viděla. Ulice jsou široké a plné stromů, turistický ruch bravurně zvládnutý a každý Španěl, se kterým jsem se dala do řeči, mluvil anglicky a byl ochotný poradit nebo nás nasměrovat. Protože jsme se chtěly podívat dovnitř památek a nechtěly jsme splašeně lítat, rozhodly jsme se tentokrát navštívit jen tři místa. Jako první byla vila Casa Battló, kde dostanete interaktivního průvodce, a můžete tak spatřit i to, jak zařízení domu původně vypadalo.
Druhým místem, na které jsme se vydaly, byl Park Guell. Cestou jsme se ale ještě stihly podívat na další Gaudího dům Casa Milá. Ostatně i v proslulém parku najdete hned několik Gaudího staveb. A k večeru nás čekala Sagrada Familia, kde byla kontrola snad přísnější než na letišti, ačkoliv v tomto případě se není čemu divit. Sagradu je těžké pojmout. Je tam toho tolik, na co se dívat! Je to místo, které se nedá popsat. Opravdu se musí vidět.
Protože víc jsme toho za jeden den nestihly, už teď vím, že se do Barcelony musím jet podívat znovu. A pokud se tam chystáte i vy, rozhodně si kupte vstupenky do výše jmenovaných památek předem. Výlet se vám sice docela prodraží, ale věřte mi, že nebudete litovat. Navíc si tak ušetříte stání ve frontách u pokladen a to ani nemluvím o tom, že přímo na místě už můžou být vstupenky vyprodané.
Naproti tomu jízdenky na vlak fungují stejně jako naše jízdenky na mhd. Koupíte je buď v automatu nebo v informačním stánku na zastávce a označíte před nástupem. Z našeho letoviska (asi hodina a čtvrt cesty od Barcelony) stála zpáteční jízdenka 10 EUR.
Jinak musím říct, že nejen Barcelona, ale celá španělská dovolená byla úžasná. A místní sangría tomu vydatně dopomohla :-) :-)
Z.

úterý 11. června 2019

MY DIARY - Duben + Květen

Další dva měsíce za námi... Vím, že teď budu znít jako důchodce, ale opravdu čím je člověk starší, tím rychleji to utíká. Nicméně tohle jaro jsem si užila. Obzvlášť, když mám srovnání s tím loňským.
Zaskočila jsem na malý piknik do Piknikboxu, který se málem změnil v pracovní poradu, když jsme se tam sešly čtyři kolegyně. Brno je prostě malé. Nejen že se každý zná s každým, ale taky všude narazíte na někoho známého. S Míšou jsme si konečně daly naše první (a snad ne poslední) letošní víno na terase. Míša je jedna z mála lidí, u kterých si vždycky připadám jako doma, nejen jako na návštěvě. U Wendy a Petera jsem se byla seznámit s jejich novými kočičími miminky. Pokud si ještě pamatujete, jak se v Niky fenka Barči jmenovala Stella podle Stelly McCartney, tak koťátka mých kamarádů se pro změnu jmenují Coco a Chanel :-)
S mamkou jsme už podruhé byly v divadle na Romeovi a Julii. To proto, že balet NDB představil nové nastudování. Je mi jasné, že balet nemusí být šálek čaje každého, ale asi už jste pochopili, že já tanec miluju v jakékoliv formě. A tohle představení opravdu stojí za to! Musím se přiznat, že i slzička mi ukápla, i když kupodivu ne na konci, ale při slavné balkónové scéně.
Na Velikonoce jsem si s celou rodinou nemohla nechat ujít květinovou prohlídku na zámku v Lysicích. Ačkoliv jsem tady byla už zhruba dvacetkrát, protože to máme opravdu blízko, Lysice nikdy nezklamou. I ta hodinová prohlídka utekla jako nic.
Zkoukla jsem seriál PLL: The Perfectionists, a přestože nebyl špatný, na svého předchůdce Pretty little liars bohužel neměl. Uvidíme, co přinese druhá série. Naproti tomu jsem se naprosto zamilovala do seriálu Sherlock s Benedictem Cumberbatchem (do toho jsem se tak trošku zamilovala taky :-)). Vím, že jsem v tomhle hrozně pozadu, protože to všichni sledovali už před několika lety, ale lepší pozdě, než nikdy :-)
Písničkami měsíce byly Right back od Khalida, I dont care od Eda Sheerana a Justina Biebera a Love is the name od Sofie Carson. Je vidět, že už jsem se ladila na léto :-)
Užívejte si zbytku jara a přeju vám krásné léto :-*
Z.

sobota 11. května 2019

CO ČTU JÁ? - Čas čarodějnic

Diana žije svůj spokojený život, zaměřený na akademickou práci, zahrabaná do historických knih o alchymii a pilně se připravuje na svůj velký kariérní postup. Ani ve snu by ji nenapadlo, že právě jedna z jejích milovaných knih ji donutí čelit tomu, čím ve skutečnosti je, a čemu se celý život zoufale snaží vyhnout - čarodějka. Když její mocná a nedisciplinovaná kouzla nechtěně vyvolají z útrob oxfordské knihovny dávno ztracený rukopis, začnou se kolem Diany objevovat nejen čarodějové, ale i další nadpřirozené bytosti - démoni a upíři. Každá ze skupin bytostí by chtěla tajemstvím opředený Ashmoleův rukopis získat z jiného důvodu. Upíři doufají, že se z něj dozví okolnosti svého stvoření. Čarodějové si myslí, že v rukopisu najdou návod na to, jak upíry jednou provždy vymýtit. A démoni především nechtějí být jako obvykle na okraji společnosti a nevědět, co kniha obsahuje. Diana nejen že nemůže nadále v klidu pracovat, ale Oxford se pro ni stává skutečně nebezpečným. Paradoxně jí ochranu nenabídne její vlastní druh, čarodějové, ale upír. Tajemný profesor Matthew Clairmont chce jako všechny bytosti získat knihu pro sebe a svůj vědecký výzkum zabývající se vymíráním nadpřirozených bytostí a postupnou ztrátou jejich schopností. Čím déle je ale Matthew v blízkosti Diany, tím více je jasné, že jen o rukopis tu už dávno nejde. Přes odvěkou přirozenou nenávist, která mezi upíry a čaroději panuje, se do sebe Diana a Matthew zamilují, čímž dávají ostatním bytostem další důvod, proč se Diana stává terčem. Kongregace, která nejen střeží tajemství bytostí, ale především vynucuje dodržování stanovených pravidel, totiž nemůže připustit mezidruhové párování. Ale co když právě nepravděpodobná láska Diany a Matthewa je to, co Ashmole předvídal? Dokáží upír a čarodějnice odhalit tajemství života dřív, než je Kongregace dostihne a potrestá smrtí?


Čas čarodějnic jsem objevila, když na mě vyskočila reklama na stejnojmenný seriál, který se podle knižní trilogie All souls právě natáčí. Nejdříve jsem tedy viděla první sérii podle první knihy. Už podle traileru jsem věděla, že se mi bude líbit a od prvního dílu jsem si seriál zamilovala. Pak už nebylo pochyb, jak moc budu zbožňovat knihu :-) Věčné téma zakázané lásky se prostě nikdy nepřejí. Deborah Harkness navíc dokázala mezi Dianou a Matthewem vytvořit tak neuvěřitelnou chemii, že prostě budete hltat stránku za stránkou a zároveň si přát, aby kniha nikdy neskončila. To vše je podloženo spoustou historických faktů a postav a nádhernými scenériemi Anglie, Francie a v seriálu také Itálie. Čas čarodějnic je něco mezi Twilight a Harrym Potterem pro dospělé, takže jestli už máte tyto dvě série za sebou a líbily se vám, rozhodně doporučuji sáhnout po trilogii All souls. Slibuju, že nebudete zklamaní.
V knize bylo plno nádherných vět a pasáží, ale nakonec jsem vybrala tuto větičku, která se mi opravdu líbila: Štěstí je vždycky hlasitější než smutek.
Z.