úterý 28. července 2020

CO ČTU JÁ? - Štěstí pro začátečníky

Rok po rozvodu se Helen rozhodne, že je načase, aby se přestala užírat doma, a začala se vídat i s někým jiným, než se svou vzteklou jezevčicí Píďalou. Start do nového života pro ni má představovat třítýdenní kurz přežití v divočině, kde hodlá překonat své limity a najít sama sebe. První rozčarování ovšem přijde už ve chvíli, kdy veze Píďalu na hlídání ke svému bratrovi Duncanovi a zjistí, že na kurz přežití pojede i jeho nejlepší kamarád Jake. Ale Helen přece chtěla jet sama! Nechat svoji minulost za sebou a poznat nové lidi! Nakonec sice svolí, že Jakea na místo konání kurzu sveze, ale nadšená z toho rozhodně není. Navíc se všechno zamotá už první večer, kdy s Jakem prohraje sázku, což znamená, že ho musí naučit líbat. Namísto toho, aby se z Helen díky dobrodružství stával nový člověk, nechá se vtáhnout do milostné aférky, která stejně nemá budoucnost. Tím spíš, že po Jakeovi jede polovina holek z kurzu. A tady je další problém. Helen okamžitě zjišťuje, že na kurzu přežití je nejen suverénně nejstarší, ale velmi rychle se taky zařadí mezi ty nejhorší. Helen je ovšem skoro stejně sveřepá jako Píďala. Ať si Jake klidně střídavě flirtuje s ní i s Windy, nejkrásnější holkou pod sluncem. Ať klidně vedoucí kurzu stále dokola prohlašuje: "Nebuďte jako Helen." Ona kurz úspěšně dokončí stůj co stůj. A získá také vysněný diplom pro nejlepšího účastníka! Anebo nakonec získá něco úplně jiného?

Román od Katherine Center se na první pohled tváří jako jednoduchá romantická oddechovka. Ovšem s tím, jak se noříme do příběhu Helen a Jakea, objevujeme jeho skryté hlubiny. Nakonec totiž nikdy nic není tak růžové, jak se na první pohled zdá. Přesto se kniha čte rychle a je naprosto ideální právě na léto někam k vodě. Příběh vás pobaví i dojme a zaručuji, že si oblíbíte nejen Helen a Jakea, ale i Windy, Duncana a všechny účastníky kurzu přežití. No, nebo aspoň většinu :-) V průběhu vyprávění navíc zjistíte, že rozhodně neplatí omílané "Nebuďte jako Helen." Protože v některých věcech bychom si z Helen měli vzít příklad.
Část, která se mi líbila: Frustrace je touha... A chtít je vždycky lepší než dostat.
Z.

úterý 14. července 2020

CO ČTU JÁ? - Věštkyně

Na prahu nového milénia vede archeoložka Kateřina Alexanderová vykopávky na Sinajském poloostrově. Pokračuje ve výzkumu své matky a snaží se dokázat, že ženy byly již od samého počátku křesťanství stejně důležitými zástupci církve jako muži, a že tedy muži nemají výhradní právo na úřad papeže a další vysoké funkce. Tento postoj se pochopitelně církvi příliš nelíbí, takže Kateřinu, stejně jako kdysi její matku, bedlivě sleduje. Když odstřel při stavbě nového hotelu odkryje zasypanou studnu a v ní koš se starými svitky, dostává se však Kateřina do hledáčku mnohem nebezpečnějších lidí. Protože nechce, aby byly svitky zneužity, nebo ještě hůře ukryty, dřív, než se jejich poselství dostane do světa, prchá Kateřina spolu se svým vzácným nálezem ze země. Její pronásledovatelé jsou jí však v patách. Na pomoc jí nečekaně přichází zástupce jí nenáviděné církve - kněz Michael. Zdá se, že Michael je odhodlaný chránit Kateřinu za každou cenu, bez ohledu na to, že svitky by mohly otřást celým křesťanstvím. Spolu s tím, jak Kateřina svitky překládá a vyjevuje tak jejich tajemství, odhalují svá tajemství i ona a Michael. Je možné, že důvodem, proč jí tak ochotně pomáhá je láska? Nebo je v jejich nečekaném spojenectví něco víc?


Věštkyně byla už pátou knížkou, kterou jsem od Barbary Wood četla. Ačkoliv se mi všechny předchozí opravdu líbily, do téhle jsem se ani přes její zajímavé téma dlouho nemohla začíst. Trošku mi neseděl český překlad, což samozřejmě není chyba autorky. Ale když se mezi záplavou anglických jmen najednou objeví "Kateřina", docela vás to překvapí. Taky mi nebylo úplně jasné, proč se kniha jmenuje Věštkyně, když se v příběhu mluví pouze o prorokyni. Nicméně v druhé polovině nabrala kniha spád a nakonec nemůžu říct, že by se mi nelíbila. Vlastně v ní byla spousta zajímavých i krásných myšlenek. Obzvlášť se mi líbily informace (nedokážu posoudit jak moc historicky přesné) o různých spasitelích různých náboženství. Jednoduše to ve výsledku byla kniha, která člověka nutí se zamyslet. A to se mi vždycky líbí. Pokud jste ji ale někdo četl, můžete mi, prosím, vysvětlit tu pasáž s tygrem? Tu jsem totiž vůbec nepochopila a ani jsem se nedočkala žádného vysvětlení.
Část, která se mi líbila: ... víra tvoří. Jak věříš, tak se i stane.
Z.

čtvrtek 2. července 2020

MY DIARY - Duben, Květen, Červen

Nemůžu uvěřit tomu, že už jsou zase prázdniny! Mám dojem, jako by nám někdo ukradl jaro. Říká se, že dny se vlečou, ale roky utíkají, a přesně tak mi to v karanténě připadalo. Moje dny sestávaly z práce, procházky a jógy. Není se tedy čemu divit, že moje fotky z té doby zobrazují především jídlo. Ono jaksi nebylo moc co jiného fotit.
Největším zážitkem byla samotná karanténa a sledování uvolňování opatření. Na druhou stranu potom pro mě první návštěva kavárny s Wendy byla, jako bych prožila nějaké dobrodružství :-) Člověk si v téhle podivné době začal vážit maličkostí. Domácí zábavou pro mě byla nová série La casa de papel, která byla naprosto úžasná, a taky moje televizní guilty pleasure trio - Slunečná, MasterChef a Superstar. Mimochodem mě pobavilo, že Janek ze Slunečné - bohatý, sebevědomý floutek - se jmenuje Linhart jako Martin z Niky - bohatý, sebevědomý floutek :-)
Když už zmiňuju svoje psaní, tak si možná říkáte, že jsem volný čas v karanténě využila k dopsání Bey. A ono to bylo přesně obráceně. Vůbec jsem neměla náladu psát, takže jsem se do toho vrhla zase až když se věci vrátily do (relativního) normálu.
Ostatně kdyby vás něco ohledně psaní nebo vydávání knih zajímalo, můžete se mě na to zeptat na besedě v rámi akce Odpoledne mezi knihami, která proběhne 20. srpna v Knihovně Jiřího Mahena. Oficiální informace budou zveřejněny už brzy. Budu se těšit, s kým z vás se tam potkám :-)
Nejlepšími karanténními písničkami byly rozhodně Tyga - Bored in the house a Megan Thee Stallion - Savage. Jinak jsem si zamilovala Jealous v podání Martina Schreinera a taky Everything I wanted od Billie Eilish.
Teď už se těším na to, až zase budeme mít měsíce plné normálních zážitků a tajně toužím jet k moři. Ale popravdě nevím, jestli si na to letos troufnu...
Krásné prázdniny!
Z.

středa 20. května 2020

CO ČTU JÁ? - Osm

U Míšina nemocničního lůžka se střídá jedna návštěva za druhou. Její snoubenec Honza, nejlepší kamarádka Alice i rodina Milerova, kde pracovala jako chůva. Všichni mají Míšu rádi. Tak proč tady teď leží v kómatu poté, co se ji někdo pokusil zabít? Zatímco se rozjíždí policejní vyšetřování, vrací se kniha v čase zpět do doby, kdy bylo ještě všechno tak, jak má být. Alespoň na první pohled. Míša chodí s Honzou a zdá se, že jejich vztah je naprosto ideální. Až na to, že nemají moc peněz a Honza se bojí Míšu požádat o ruku. Jeho matka totiž Míšu nesnáší. Alice má dokonalý život. Má desítky koníčků a na sociálních sítích tisíce sledujících. Jenomže by tohle všechno ihned vyměnila za možnost mít konečně milujícího muže a dítě. A Milerovi jsou prototypem úspěšné, kosmopolitní rodiny. Jen ta láska a porozumění v poslední době jaksi pokulhávají.
Když Alice dohodí Míše práci u Milerových, zdá se, že náhodou našla ideální řešení pro všechny. Jenomže to ještě nikdo z nich netuší, že je to začátek konce. Vztah Honzy a Míši se hroutí spolu s tím, jak nezdravě se prohlubuje její vztah s Milerovými. Alice je konečně těhotná, ale šťastná ani náhodou. A Milerovi netuší, že se budou brzy znovu stěhovat, i když přísahali, že zůstanou už nadobro v Česku. Příběh se blíží ke zlomovému okamžiku a podezřelých z pokusu o Míšinu vraždu, kteří měli motiv i příležitost, rapidně přibývá...


Musím se přiznat, že po knize Radky Třeštíkové jsem sáhla jen proto, že jsem zrovna nic jiného ke čtení neměla. O to překvapenější jsem byla, jak se mi líbila. Vztahové drama, ve kterém se snad každý okolo třicítky najde, mě úplně vtáhlo a nedovolilo mi knihu odložit. Postavy byly z těch, které na jednu stranu chápete, ale na druhou vlastně ani jednu nemáte nějak moc v lásce. A postupně odhalujete, že v knize, tak jako v životě, nic není černobílé.
Nejsem si jistá, jestli knihu ocení mladší čtenáři, ale pro nás, kterým už "náct" není nějakou dobu, je ideální.
Věta, která mě pobavila:...poslouchat řeči o tom, jak si skvěle zameditovala, jak je vyklidněná, to určitě, nakonec se ožere a začne brečet, jógínka.
Z.

úterý 28. dubna 2020

CO ČTU JÁ? - Nebe nezná vyvolených

Stárnoucí automobilový závodník Clerfayt přijíždí do švýcarského sanatoria, položeného vysoko v horách, navštívit svého bývalého kolegu. Tady potkává křehkou, nemocnou Lillian, která většinu svého života prožila ukrytá před válkou nebo uvězněná v sanatoriu. Ačkoliv si Lillian myslí, že Clerfayt pro ni bude jen několikadenním flirtem, než se zase vrátí zpátky mezi zdravé, před jeho odjezdem se dozví, že se její nemoc zhoršila. Je už v sanatoriu natolik dlouho, aby věděla, že jí moc času nezbývá. A nehodlá ho strávit na místě, kde ji nic nového nečeká. Chce tam, dolů, aby alespoň chvíli žila jako zdraví. Lillian tedy odjíždí s Clerfaytem. Zdá se, že jsou pro sebe jako stvoření. Ani jeden nečeká velkou lásku a nehodlá se vázat. A oba neustále balancují na hranici života a smrti. Každé chrlení krve může být Lillianino poslední a Clerfaytův život může zhasnout při kterémkoliv dalším automobilovém závodě. Když se ale Clerfayt do Lillian skutečně zamiluje, těžko se jí vysvětluje, proč se nechce vdát a usadit v rodinném domě. Neprozradila mu totiž pravdu. Že tohle jaro plné cestování, nakupování drahých šatů a automobilových závodů je její poslední.


Román od Ericha Maria Remarquea jsem četla už podruhé. Nezanechal ve mně tak hluboký dojem jako před více než patnácti lety, ale přesto nemůžu říct, že by se mi nelíbil. Kniha je plná nádherných pasáží, díky kterým si člověk uvědomuje křehkost života.
Ačkoliv je úsměvné, že jen pár let po válce jsou všechny postavy tak bohaté, aby cestovali po celé Evropě, ubytovávali se v hotelích a jedli ústřice v restauracích, právě tohle dává knize její nezaměnitelnou atmosféru. A i když už začátek dává tušit, že děj nesměřuje k happy endu, po přečtení zůstává ve čtenáři spíš jakási melancholie, než přímo smutek.
Pokud hledáte nějakou povinnou četbu, která je lehce stravitelná, román E. M. Remarquea rozhodně doporučuji.
Pasáž, která se mi líbila: "Podvádíš mě se stínem," vyčetl jí trpce. "A pláčeš!"
Ano, pomyslela si, ale ten stín se nejmenuje Boris. Mám mu říct, jak se jmenuje? Ale pak mě zavře do nemocnice a ke dveřím postaví stráže lásky, aby mě za okny z mléčného skla a v zápachu dezinfekčních prostředků, dobré vůle a mdlého pachu lidských odpadků utrápily svou péčí až k smrti.
Z.

úterý 14. dubna 2020

CO ČTU JÁ? - Teorie vraždy

Doktor Theo Cray se vrací na místo, kde vrah, kterého dříve odhalil, pohřbíval své oběti. Ačkoliv je vrah už po smrti, došlo zde za podivných okolností k dalším dvěma vraždám. Tentokrát jsou oběťmi techničky FBI, které na místě zajišťovaly forenzní důkazy. Třetí technik, muž, který z místa činu záhadně zmizel, je okamžitě Theovým podezřelým číslo jedna. Jenomže nikdy v minulosti nevykazoval známky agrese a z osudné noci si ani nic nepamatuje. Navíc vyšetřovatelé Theovi přiznají, že se v několika případech vyskytují anomálie. Důkazy, které spojují různá místa činu, nebo se objevují na místech, kam nepatří. Theo se domnívá, že někdo záměrně vytvořil virus, který v lidech vyvolává násilné chování. Proto, aby tohoto člověka, očividně geniálního vědce, vypátral, neváhá sám překročit celou řadu zákonů a vytvořit fiktivní místo činu. Potom je sice dopadení vraha mnohem blíže, ale sám se dostává do hledáčku FBI jako možný podezřelý. Ani to mu ovšem nebrání, aby s drzostí sobě vlastní dál pokračoval ve vyšetřování na vlastní pěst.


Teprve když jsem knihu Andrewa Maynea začala číst, zjistila jsem, že se jedná už o třetí díl, v němž je hlavní postavou doktor Theo Cray. Naštěstí se každý příběh dá číst zvlášť, a přestože jsou v knize odkazy na předchozí díly, člověk se v ději i postavách rychle zorientuje.
Je to paradox, že knihu o ochrnutém muži jsem četla v době, kdy jsem sama chodila o berlích, a kniha o virech se mi dostala do ruky v době světové pandemie. O to víc znepokojující byly některé pasáže. Ale na druhou stranu taky o to zajímavější.
Kniha má rychlý spád a svým způsobem otevřený konec napovídá, že asi nepůjde o poslední knihu o Theo Crayovi.
Věta, která se mi líbila: Moc dobře vím, že sice můžete před světem utíkat, ale on si vás nakonec stejně najde.
Z.

pondělí 6. dubna 2020

MY DIARY - Březen

Měsíc, který začal docela normálně a skončil naprosto nenormálně. Měsíc, který se pravděpodobně zapíše do historie.
Když jsme s Verčou byly na lívancích a dělaly si srandu, že jsme to stihly tak tak, než nám všechno zavřou, ještě jsme netušily, že nejsme daleko od pravdy. Ze dne na den se nám zrušil veškerý program na kdoví kolik týdnů dopředu a můj jindy nabitý diář najednou zeje prázdnotou. Je to zvláštní pocit, kdy se toho na jednu stranu hrozně moc děje, ale na druhou se neděje nic. Na jednu stranu máme strach, co bude, ale na druhou jsme o to vděčnější za všechno, co máme. Pořád si říkám, že bude doba, kdy ze všeho, co teď prožíváme, budou jen vzpomínky.
Jak jsem psala už v předešlém příspěvku, dalo se očekávat, že březen nebude moc silný na zážitky, a bohužel zřejmě to stejné bude platit i o dubnu. Už teď jsme přišli o akci Dopoledne mezi stranami, ale pevně doufáme, že se se stejným programem přesune na srpen. Samozřejmě se vše zavčas dozvíte. Jako takovou malou náplast si pro vás Sára připravila rozhovor se mnou, kde se dočtete o tom, jak píšu a kdy nepíšu, jestli mám nějakou oblíbenou postavu, nebo co ráda dělám kromě psaní. Rozhovor najdete TADY.
Dlouhou karanténní chvíli si můžete ukrátit i s mou novou povídkou Po tom všem. Je to asi první věc, kterou jsem nepsala v ich formě. Všimli jste si? :-) Snad se vám bude líbit jako holkám z Niky stories fanpage, které jsou naprosto zlaté!
A na závěr tradičně písnička měsíce, kterou je Next to me od Imagine dragons. Tu jsem znovuobjevila díky Superstar. Věděli jste, že první řada Superstar byla už před patnácti lety? Kolik vám tenkrát bylo? Já jsem byla ve třeťáku na gymplu a pamatuju si, že jsem nosila bílo-modré Nike tenisky a riflovou sukni :-) To jen taková menší odbočka od tématu.
Doufám, že jste všichni v pořádku, a že tuhle netradiční situaci zvládáte.
Držte se!
Z.