úterý 8. září 2015

MD - Rok života Niky stories

Je to přesně rok, co jsem si k narozeninám nadělila tenhle blog a poslala odkaz své nejlepší kamarádce a první čtenářce. Postupně jsem přidávala kapitoly Niky a sledovala, jak přibývají čtenáři. I když je NS pořád maličký blog oproti jiným, jsem vděčná za každého z vás, kdo ho navštěvujete, a strašně moc si vážím každé vaší pochvaly nebo kliknutí na „like“.
Dál píšu, a i když slova a věty přibývají, nový příběh ještě zdaleka není připravený na zveřejnění. Přesto pro vás chystám další povídky a taky články v rubrice My diary, která mě čím dál víc baví.
Doufám, že mi i nadále zachováte přízeň a budu se těšit, co ten další rok přinese ;-)
Z.

pondělí 7. září 2015

MD - Speed dating

Vzhledem k tomu, že jsme s kamarádkou momentálně obě dvě single, vyrazily jsme minulý týden na speed dating, neboli rychlé rande. Pro ty z vás, co neví, o co se jedná, jen v rychlosti vysvětlím, jak to funguje. Speed dating je seznamovací večer pro nezadané. Obvykle ho pořádá nějaká agentura. Já jsem si tentokrát vybrala Seznámení aktivně. V podstatě jen proto, že mi vyhovoval termín. Tenhle článek rozhodně není reklama pro ně :-) Říkám tentokrát, protože jsem rychlé rande už jednou zkoušela před dvěma lety s agenturou Rande motýl. Ale zpět k tématu. Seznamovací agentury mají na svých webových stránkách vypsané různé termíny, na které se můžete přihlásit, ale pozor! Vždy je u nich uvedena doporučená věková kategorie. Při příchodu vám samozřejmě nikdo nekontroluje občanku, ale je to spíš orientačně, aby se třeba dvacetiletý kluk neseznamoval se šedesátiletou dámou (teda ledaže by to chtěl). Takže si vyberete termín a věkovou kategorii, které vám vyhovují, a zaplatíte poplatek, v jehož ceně je také welcome drink. Na místo (obvykle kavárna nebo restaurace) je lepší dorazit o něco dřív. Dostanete dva papíry se jmény nebo přezdívkami protějšků. To má každá agentura jinak. Já jsem zažila jednou přezdívky a teď podruhé křestní jména. Celkově je akce anonymní a je dokonce proti pravidlům ptát se na osobní či kontaktní údaje. Jeden z papírů, co obdržíte je pro vás, na vaše poznámky, abyste na konci věděli, kdo je kdo. Můžete si myslet, že si budete všechny pamatovat, ale věřte mi, že ne :-) Na druhém papíru zaškrtáváte ty, co se vám líbili. A pak už se může začít.
Dámy sedí samy u stolečků a pánové mezi nimi rotují. S každým máte na seznámení a popovídání čtyři minuty. Takhle se to možná zdá krátká doba, ale neřekli byste, jak dlouhá někdy může být :-) Potom zazvoní zvoneček a pánové se posunou o místo dál. Při nejčastějším počtu deseti můžu a deseti žen trvá celá akce zhruba hodinu a půl. Na konci odevzdáte papír se zaškrtnutými protějšky. Většinou ještě ten večer nebo druhý den vám mailem přijde kontakt na ty, s kým jste měli shodu. Tedy koho jste si zakroužkovali vy, a kdo si zakroužkoval vás. A potom už je jen na vás, jestli se zkontaktujete.


Tak to na úvod. A teď můj vlastní zážitek :-) Vím, že někteří jsou tou ideou zděšeni a spousta lidí, co na speed datingu byla, se za to stydí. Já pro to nevidím důvod. Naopak, vždycky když někde řeknu, že jsem se téhle akce zúčastnila, okamžitě se to stane vděčným tématem hovoru. Nejdříve se každý ptá, kolik pánů jsem si zakroužkovala. Musím se přiznat, že žádného. Všichni taky chtějí vědět, jaké typy lidí tam chodí. Naprosto všechny. Bavila jsem se s kluky, co byli stavbyvedoucí, ajťák, skladník, strojní inženýr, zubař… (no, ten zubař se mi vlastně docela líbil :-) ). Někteří jsou nesmělí, jiní sebevědomí. Někteří na vás pálí nachystané otázky, jako kdybyste byli na pohovoru, a s jinými konverzace plyne úplně přirozeně. Překvapilo mě ale, že ve spoustě případů jsem musela hovor udržovat já. Pokud bych se na nic nezeptala, zřejmě bychom s tím dotyčným dvě minuty ze čtyřech vyhrazených proseděli mlčky. Jeden mi po zazvonění zvonečku řekl: „To jsem se toho o tobě moc nedozvěděl.“ No bodejť by ne, když se mě na nic nezeptal!
Nejčastěji kladené otázky byly „Co děláš za práci?“ a „Co ráda děláš ve volném čase?“. Žádný vyloženě originální nebo zajímavý dotaz jsem nezaznamenala. Já sama jsem si předem nechystala, o čem budu s pány hovořit :-) Prostě co mě napadlo, o tom jsem mluvila. Spíš jsem se zdráhala vykládat jim něco vyloženě soukromého. Možná proto, že pak už není tak těžké si toho dotyčného vygooglovat. Takže nejpříjemněji se mi povídalo o filmech, knížkách nebo prostě o něčem náhodném.
Jak už jsem říkala, nakonec jsem si nikoho nezakroužkovala. Ne, že by byli všichni tak hrozní, ale nikdo mě vyloženě nezaujal. Snad měli pánové větší štěstí u někoho jiného. Celkově mě ale akce bavila. Když už nic, tak poznáte spoustu nových lidí a nestrávíte večer doma u televize. Hlavní výhodou je, že ať večer proběhne jakkoliv, je jen na vás, jestli se s někým ještě někdy uvidíte. Myslím, že to docela nahrává těm, co jsou stydlivější. Aspoň mně to vědomí, že už se s tím člověkem třeba nikdy nesetkám, pomáhá uvolnit se, protože vím, že zas tak nezáleží na tom, jestli plácnu nějakou blbost.
Takže pokud někdo váháte, jestli podobnou akci zkusit, tak já radím – hurá do toho! Z.
Na závěr ještě pár poznámek, co jsem si k jednotlivým pánům napsala :-)
„Blbě podává ruku.“
„Docela fajn, ale ne.“
„Tenisky.“
„Nečte.“
„Fanoušek Komety.“