Lovebirds

Poznámka: Po delší době pro vás mám příběh na pokračování. Zatím sama nevím, jak bude dlouhý. Uvidíme... :-)

Zároveň je první, jehož děj se neodehrává v ČR. Snad se vám bude líbit. Z.

Josh

Rychle jsem zapnul televizi a oddechl si. Greg Davis ještě stále mluvil se svým prvním hostem. Ne, že bych jeho talk show tak miloval, že bych si ji nemohl nechat ujít. Spíš naopak. Dnes jsem se jí ale nemohl dočkat. Vzal jsem si z minibaru pivo, a aniž bych se obtěžoval se sklenicí, popíjel jsem ho na gauči před obří obrazovkou přímo z lahve.

„Naším dalším hostem je herečka, kterou znáte především z televizního seriálu Palms. Celosvětovou slávu jí přinesl film Lovebirds, který vydělal přes čtyři sta milionů dolarů. Nyní ji můžete vidět v jejím novém filmu Over the river. Dámy a pánové, prosím, přivítejte Bethany Williams!“

Vyčkávavě jsem se napřímil a tady byla. Její dlouhé vlasy, pro novou roli obarvené na zrzavo, vytvářely zvláštní kontrast se smaragdově zelenými šaty. V duchu jsem pochválil její stylistku Caru. Opět se překonala. Když si Bethany sedala na jedno z křesel vedle moderátora, zahlédl jsem červenou podrážku jejích černých lodiček. Louboutin. Tuhle značku jsem dokázal rozeznat, i přes moje velmi omezené znalosti v oblasti módy. Snažil jsem se ignorovat vzpomínky, které při tom pohledu vyplavaly na povrch.

Jekot fanoušků ve studiu konečně utichl a Greg se nadechl k první otázce. Instinktivně jsem zatnul zuby. Neměl pověst zrovna nejpříjemnějšího moderátora. Ostatně to jsem mohl sám potvrdit.

„Bethany, rád bych na začátek podotkl, že dnes vypadáš úchvatně,“ všiml si stejně jako já.

„Děkuju,“ usmála se Bethany a zamávala do publika, odkud se ozvalo několik uznalých hvízdnutí.

„Předpokládám, že tuhle ohnivou barvu vlasů máš kvůli nové roli. Pověz nám, co zrovna připravuješ.“

Trochu jsem se uklidnil. Tohle byla poměrně neškodná otázka a Bethany ji jako vždy zvládla zodpovědět na jedničku. Na veřejnosti dokázala vystupovat mnohem lépe než já. S médii komunikovala s naprostou přirozeností a profesionalitou zároveň. Svým způsobem jí to usnadňovalo to, že ji všichni zbožňovali. Byla miláčkem nejen celého státu, ale celého světa. Bylo tomu tak už od dob, kdy ztvárňovala jednu ze třech hlavních postav v teenagerovském seriálu Palms. Její management měl navíc velmi specifická pravidla ohledně pokládaných otázek během tiskových konferencí nebo jakýchkoliv interview, takže bylo obtížné najít na internetu nějaký rozhovor, při kterém by se divák šklebil nad jeho trapností. Pokud ale někdo dokázal pro své hosty vytvořit nepříjemnou atmosféru, tak to byl stoprocentně Greg Davis.

„Slyšel jsem, že se chystá druhý díl Lovebirds. Je to pravda, Bethany?“

„K tomu zatím, bohužel, nemůžu říct nic konkrétního.“

„Samozřejmě. Ale čistě hypoteticky. Nebylo by to divné? Stát znovu před kamerou s Joshem? Hrát milence?“

Dovedl jsem si přesně představit, jak v tuto chvíli Alex, agentce Bethany, šlehají z očí blesky. Cítil jsem se dost podobně. Osobní otázky rozhodně nebyly povoleny. Přímý přenos ovšem nebyl zrovna ideální pro to, aby tam mohla vběhnout a Grega přerušit. Na to také nejspíš sázel.

„Já a Josh jsme skvělí kamarádi,“ nenechala se Bethany rozhodit.

„Myslíš, že by řekl to stejné?“ tlačil na ni.

„Pokud tě zajímalo, co si myslí Josh, možná sis měl pozvat jeho, Gregu,“ zasmála se a část obecenstva s ní.

„Ale bývali jste víc, že ano?“ Na obrazovce za Gregem se objevila fotka, na níž jsme se s Bethany drželi za ruce a s hlavami skloněnými prchali před blesky papparazziů. Svaly v celém těle se mi napjaly. Tohle už bylo přes čáru.

„Vidím, že jsi o mém soukromém životě dokonale informovaný,“ neztrácela Beth úsměv.

„Takže je to pravda?“

„Jsem tady, abych mluvila o svém novém filmu.“

„Tohle by fanoušky určitě zajímalo mnohem víc. Obzvlášť, když je teď možnost, že se znovu potkáte před kamerou. Uvažuje se o přeobsazení?“

„O ničem takovém nevím.“

„Nevytratila se ta chemie, která mezi vámi fungovala? Po tom dramatickém rozchodu, který sledoval celý svět?“

Polštář vedle mě schytal ránu pěstí. Žádný dramatický rozchod se nekonal. Natočili jsme spolu film. Zamilovali jsme se. Nějakou dobu všechno fungovalo a potom už ne. Tečka. Žádná nevěra, žádný skandál. Bylo dost těžké udržovat náš vztah při oboustranně nabitém rozvrhu. A bylo téměř nemožné snažit se ho budovat pod neustálým dozorem bulváru. Nikdy jsme oficiálně nepotvrdili, že spolu jsme, ale to, že jsem Beth na červeném koberci při premiéře Lovebirds chytil ve slabé chvilce za ruku, veřejnosti jako potvrzení stačilo. Název našeho společného filmu se rázem stal označením nás dvou. Lovebirds Bethany a Josh. Plnili jsme titulky nespočtu časopisů a internet byl zaplavený miliony našich fotek. Fanoušci šíleli. Ten tlak byl nesnesitelný. Čekal jsem, že po rozchodu přijde úleva, ale nestalo se tak.

Dokud jsme spolu ještě chodili, měli jsme dohodu, že se nebudeme dívat na rozhovory s tím druhým. Předpokládal jsem, že toto pravidlo pozbylo platnosti spolu s koncem našeho vztahu. A tak jsem jako závislák sledoval každou talk show, tiskovku, každičkou zmínku o Beth. Svým způsobem to bylo mučení, vidět ji a vědět, že už není moje. Tím spíš v poslední době, kdy byla spojována se svým novým hereckým partnerem.

„Tak dobře, zapomeneme na Joshe,“ opustil Greg konečně toto téma. „Co je pravdy na tom, že ty a Jack…“ zamrkal na ni spiklenecky.

„Co na to říct, Gregu? Já a Jack jsme kamarádi,“ pokrčila Beth rameny.

Pevně jsem doufal, že v tomhle případě nelže. Jack Tyler byl pověstný svými románky a alkoholovými excesy. Nevěřil jsem, že tenhle frajírek by mohl být Bethanin typ.

„Zdá se, že máš hodně přátel, Bethany,“ zasmál se Greg.

„Za to ty jich asi moc mít nebudeš,“ pronesla Beth medovým hlasem.

He he!

„Ale ale, kočička vytahuje drápky,“ rozesmál se.

Bethany se nadále usmívala, ale tušil jsem, že je na pokraji své trpělivosti. I tak jsem ji obdivoval. Být na jejím místě, dávno bych ho uzemnil.

„Dáme si malou pauzu a po reklamě nás čeká dnešní poslední host. Velký potlesk pro Bethany Williams, protože všichni víme, jak jsou rozchody těžké.“

Znělka na obrazovce naskočila dřív, než jsem stihl zaregistrovat Bethanin výraz. Dodíval jsem se až do konce pořadu pro případ, že by ji kamera ještě zabrala, ale dočkal jsem se jen několika vteřinových záběrů, které ji ukázaly sedící s nohou přes nohu a zdvořile poslouchající posledního hosta. Když talk show skončila, vypnul jsem televizi a s nedopitou lahví piva jsem se přesunul k oknu. Noční New York pulzoval životem. Město, které nikdy nespí. Nedokázal jsem obdivovat neskutečný výhled. Před očima jsem viděl něco docela jiného. Bethany ve smaragdových šatech, se šálkem zeleného čaje v rukou, na terase střešního apartmánu na druhém konci města. Věděl jsem, že bydlí ve stejném hotelu jako vždycky. Přestože ona i celý její tým mohli obývat pokoje luxusní stavby zadarmo, hotelu se to stále vyplatilo. Nic pro ně nemohlo být lepší reklamou než fotky Beth, procházející okolo portýra k přistavenému autu, s jejich logem v pozadí, které se denně objevovali na internetu. Každý chtěl bydlet ve stejném hotelu jako Bethany Williams.

Bylo zvláštní vědět, že je tak blízko. Bůh ví, kdy naposledy jsme se ocitli ve stejném městě.  Občas, když jsem byl v L.A., uvažoval jsem, jestli je doma. V domě své ambiciózní matky, která ji už od dětství odhodlaně vozila z konkurzu na konkurz. Bethany se ale uměla skrývat. Často utekly dlouhé týdny, kdy se neobjevila žádná její fotka. Pokud zrovna nenatáčela, nemohl si nikdo být jistý, kde přesně je. Tentokrát jsem ale měl jistotu. Kvůli dnešní otřesné talk show a zřejmě dalším mediálním závazkům zůstávala jen několik bloků ode mě. A já jsem ji chtěl vidět. Bylo mi jedno, na čem jsme se domluvili při rozchodu. Chtěl jsem s ní mluvit a zeptat se, jak se cítí. Nemohl jsem si pomoct. Sáhl jsem po mobilu.

„Camerone? Potřebuju auto,“ oznámil jsem svému agentovi.

„Kam chceš jet?“ ucítil jsem v jeho hlase podezření.

„Prostě chci vypadnout.“ Nemohl jsem mu prozradit, kam se chystám. Určitě by se mi to snažil rozmluvit.

„Jsem tady zavřený už několik dní.“ Papparazzi téměř nepřetržitě okupovali vchod do hotelu ve snaze ukořistit moje snímky.

„Ať ho přistaví k zásobovacímu vchodu. Nechci, aby mě někdo viděl,“ napadlo mě ještě.

„Za deset minut tam bude. A Joshi?“

„Hmm?“

„Nezapomeň, že ráno natáčíš.“

„Budu tam včas a čilý jako rybička,“ slíbil jsem a zavěsil. Občas jsem si připadal jako malé dítě. Pod neustálým dohledem a bez svobodné vůle.

Personál mě bez jakýchkoliv námitek nechal proklouznout skrz vrata u zásobovací plošiny.

„Do hotelu Starlet alley,“ řekl jsem čekajícímu řidiči.

„Samozřejmě, pane,“ bez mrknutí oka nastartoval.

Kolem malého hloučku fotografů jsme projeli bez povšimnutí. Přikrčil jsem se za zatmavenými skly a došlo mi, že ještě nemám vyhráno. S povzdechem jsem vytočil číslo na Alex a tušil, že tohle bude výzva.

„Joshi?“ ozvalo se ve sluchátku překvapeně.

„Můžeš mi zajistit nepozorovaný vstup k vám do hotelu?“ vybafl jsem na ni rovnou. Noční doprava byla celkem snadno průjezdná a na místě určení budeme dřív, než jsem čekal.

„To není dobrý nápad,“ namítla.

„Jen s ní chci mluvit.“

„Cam o tom ví?“

Ušklíbl jsem se. Alex a Cameron byli jako dva hlídací psi. Velmi efektivní a dobře vycvičení, ale pořád hlídači. A spolu v tandemu byli ještě schopnější než každý zvlášť.

„Podle tvého ticha usuzuju, že ne. Pokud jsi mu to neřekl, určitě k tomu máš dobrý důvod. Takže o co ti jde, Joshi?“ zaútočila.

Tisíce fanynek po celém světě mě zbožňovaly a udělaly by pro mě cokoliv. Proč jsem nemohl mít ten stejný efekt i na Alex? Proč to s ní vždycky muselo být tak těžké? No jistě, protože nebyla jen agentka Beth, ale taky její blízká přítelkyně. Chránila ji, jak jen mohla. Ale před vším ji uchránit nemohla.

„Viděl jsem to interview. Vážně si s ní jen chci promluvit. Zjistit, jestli je v pořádku.“

„Takový idiot jako Greg Davis ji nemůže rozhodit,“ pronesla Alex, ale cítil jsem, že její přesvědčení zakolísalo.

„Je to idiot,“ souhlasil jsem, „Vůbec tam neměla chodit.“

Alex si povzdechla a já jsem věděl, že se blíží moje vítězství.

„Za jak dlouho tady budeš?“

„Za deset minut,“ snažil jsem se krotit nadšení ve svém hlase.

„Budu na tebe čekat u vchodu pro zaměstnance. Odbočte o dva bloky dřív. Projedete takovou úzkou uličkou…“ pečlivě jsem poslouchal instrukce, abych je mohl přetlumočit svému řidiči a nemohl uvěřit svému štěstí. Alex se nade mnou ustrnula!

Když mě rychle provázela služebním vchodem, tvářila se téměř přátelsky. U výtahu mi do ruky vtiskla přístupovou kartu.

„Dělám to jen proto, že doufám, že se bude cítit líp. Jestli ji ráno najdu v takovém stavu jako po vašem rozchodu, zabiju tě,“ pronesla mrazivě a já jsem nepochyboval, že to myslí vážně.

Přiložil jsem kartu ke čtečce na stěně výtahu, a zatímco se tiše rozjel do posledního patra, mračil jsem se na svůj odraz v naleštěných dveřích. Dovedl jsem si naprosto dokonale představit, v jakém stavu byla Beth po našem rozchodu. Mnohem jednodušší by bylo rozcházet se ve vzteku. Nebo kdyby naše láska vyprchala. Ale opustit jeden druhého kvůli tomu, že to místně a časově nefunguje, přestože se stále milujeme, bylo asi to nejtěžší rozhodnutí, co jsem v životě udělal.

Dveře výtahu se rozevřely a já jsem vstoupil do chodby vystlané měkkým zeleným kobercem. Zaklepal jsem na dveře, vedle nichž na stole voněly čerstvé květiny naaranžované v obří keramické váze. Všechno vypadalo stejně, jak jsem si to pamatoval. Klika nad bezpečnostním zámkem klapla a najednou přede mnou stála drobná rusovláska. Oči mi překvapeně sjely k jejímu oděvu. V tomhle jsem se mýlil. Už na sobě neměla designové smaragdové šaty, ale jedno z mých triček, které jsem už měsíce hledal. Sama nevypadala o nic méně překvapeně.

„Joshuo?“ vydechla.