Pozn. Na další díl doufám nebudete tak dlouho čekat :-) Z.
Bethany
Ztichlým,
losangeleským domem mé matky se rozlehlo známé vyzvánění. Ačkoliv jindy jsem
nechávala mobil hrát aspoň o pár vteřin déle, abych si užila svoji oblíbenou
písničku, tentokrát jsem Lennyho Kravitze utnula, ještě než stihnul dozpívat
první verš.
„Alex?“
vyhrkla jsem netrpělivě.
Na
tenhle telefonát jsem čekala už několik dní, ale věděla jsem, že mu musel
předcházet jiný, směrovaný mé agentce. A zdálo se, že ten teď konečně přišel.
„Je
to oficiální,“ potvrdila mou domněnku.
Vydechla
jsem úlevou, kterou ale vzápětí vystřídala nervozita.
„Teď
už záleží na tobě, jestli…“
„Jsem
pro!“ skočila jsem jí do řeči.
„Nechceš
si nechat den na rozmyšlenou?“ vyzkoušela to ještě Alex, ačkoliv z jejího
tónu jsem snadno vyčetla, že už zná moji odpověď.
„Nechci.
Jsem si jistá.“
„Ok.
Hned zavolám do studia. Jsme v dobré vyjednávací pozici, nemá cenu tvářit
se, že se ještě rozhoduješ.“
Bylo
mi upřímně jedno, v jaké vyjednávací pozici jsme byly. Jestli se dá
z kontraktu vytřískat o několik set tisíc víc nebo větší provize ze zisku.
Kdyby mi teď produkční společnost poslala smlouvu faxem, podepsala bych ji,
aniž bych si přečetla podmínky ohledně dablérů nebo natáčecích hodin. Tak moc jsem chtěla, aby se drby, které
posledního půl roku kolovaly po internetu, staly skutečností a začal se natáčet
druhý díl Lovebirds.
Tušila
jsem, že Alex moje nadšení nesdílí. Ne kvůli samotnému filmu. Co víc si mohla
pro svou klientku přát, než stamilionový velkofilm, který neunikne pozornosti
ani jedné televize, časopisu či blogu? Věděla jsem, že to, co jí dělalo
starosti, bylo, že se znovu ocitnu před kamerou s Joshem. Že zase budeme
hrát zamilovaný pár a veškerá média se na nás slétnou jako supi, ve snaze
zjistit, jestli jím jsme i ve skutečnosti. Ačkoliv v tuhle chvíli jsme to
nevěděli ani my dva.
Sotva
jsem skončila hovor s Alex, našla jsem v mobilu jiný kontakt. Cameronovi
už se produkce určitě taky ozvala. Takže Josh musel stejně jako já dostat
oficiální nabídku.
Zarazila
jsem se. Co když ji odmítl? Dal by mi to alespoň vědět? Nebo bych se o tom
dozvěděla od studia skrze Alex? Od té noci v New Yorku jsme nebyli
v kontaktu. Připadalo mi, jako by těch pár hodin, co jsme spolu strávili,
co jsme byli zase šťastní, byl jen střípek, který při rozbití našeho vztahu
doletěl na místo, kam nepatřil. Do doby, kdy už Joshua nebyl můj, kdy jsme se
nevídali, kdy jsme spolu nemluvili.
Nevěřila
jsem, že mu mohla uniknout ta mediální smršť, když jedna z fanynek
neomylně identifikovala tričko, které jsem na sobě měla při tiskové konferenci,
jako to, v němž si Joshua jen pár dní předtím vykračoval po newyorských
ulicích. Kdo ví, jestli se Cameron vztekal tak, jako Alex, když to zjistil. Protože
ta byla snad na pokraji infarktu. Přesto jsem se ani tehdy nedočkala od Joshe
jediného telefonátu. Nebo zprávy.
Dal
by mi tedy vědět, že roli ve filmu, který nás oba vynesl ke hvězdám, odmítnul?
A pokud to skutečně udělal, co by se stalo s Lovebirds II? Zrušilo by se
natáčení? Přeobsadili by jeho roli? Stáhl se mi žaludek při představě, že by Rileyho
hrál někdo jiný.
Moje
nedočkavost, abych měla co nejdříve podepsanou smlouvu, rychle vyprchala.
Tak
dlouho jsem váhala s palcem nad Joshovým jménem, dokud displej mobilu
nezhasnul.
Žádné komentáře:
Okomentovat