Poznámka: Po bonusu k Niky pro vás dnes mám i bonus k Nele. Je to taková malá scéna, která se tuším odehrávala před bouřkou v Chorvatsku. Nakonec jsem se rozhodla ji do knihy nepoužít, protože mi připadalo, že neposouvá děj kupředu. Ale je taková milá, takže se o ni s vámi podělím aspoň tady :-) Z.
Markéta se rozhodla nás v tom parnu
zbytečně netrápit a rozpustila lekci o víc než deset minut dřív. Rychle jsem si
sbírala věci – podložku na cvičení, ručník, láhev s vodou a odložené
sluneční brýle. Chtěla jsem se konečně zajít podívat na výcvik bojového umění,
co zrovna měli kluci. Ne, že by mě bojové sporty kdoví jak zajímaly, ale měla
jsem tušení, že u nich Adam bude vypadat hodně dobře. Než jsem však stačila
opustit klec tenisového kurtu, z reprobeden hi-fi soupravy, kterou
Markéta ještě nestihla vypojit, začalo hrát Walking on sunshine.
„Jéé! Vzpomínáš?“ vyvalila na mě Monika
oči a okamžitě začala pohupovat boky do rytmu.
Zasmála jsem se. Na tuhle písničku jsme
spolu tančily v prváku na párty u jednoho z našich spolužáků. Myslím,
že to byl přesně ten moment, kdy se ze spolužaček staly nejlepší kamarádky.
„I’m
walking on sunshine whoa…“ zpívala Monika a hopkala okolo mě.
„No tak!“ drcla do mě.
„Whoa!“ zpívala jsem spolu s ní.
Chytila mě za ruce a než jsem se nadála,
tančily jsme obě. Ostatní holky nás pobaveně pozorovaly. Některé se smály, ale
jiné se k nám spontánně přidávaly.
„Vidím, že horko vám na energii nijak
neubírá. Nemusely jsme končit dřív,“ poznamenala Markéta s úsměvem.
Podívala jsem se na ni a za plotem jsem
uviděla Adama. Nejspíš i on zkrátil jím vedenou lekci. Zíral přímo na mě a
koutky mu cukaly.
Žádné komentáře:
Okomentovat