Livi - Favourite part

Moje oblíbená část z mé páté knihy Livi. Fun fact: Tuhle scénu jsem měla vymyšlenou jako jednu z úplně prvních. Ještě dřív, než jsem věděla, kde přesně v knize bude :-)

Tobi mi otevřel v dobré náladě: „Jsem rád, že sis na mě udělala čas.“
„Potěšení je na mé straně,“ zazubila jsem se na něj.
Zastavila jsem se uprostřed obývacího pokoje a tázavě se na něj zahleděla.

„Říkal jsem si, že bychom konečně mohli ochutnat tu skotskou,“ usmál se na mě.

„A já jsem si myslela, že si budeš chtít promluvit,“ povytáhla jsem obočí.

„Je to potřeba?“ pozoroval mě.
Pokrčila jsem rameny.

Tobi se uchechtl a vzal mě za ruku: „Pojď.“
Dovedl mě ke kuchyňské lince, na které už čekaly dvě broušené sklenice.
„Jenom trošku,“ bránila jsem se, když do nich začal nalévat zlatavou tekutinu. „Víš, že to stejně nedokážu ocenit.“
„Zatím,“ pousmál se, ale poslechl a v mojí sklenici nechal jen na dně.
Přiťukli jsme si a já jsem se na něj zkoumavě zadívala.
„Takže…“ usrkla jsem. „Pořád jsme kamarádi.“
„Kamarádi,“ přikývl Tobi s pohledem skloněným ke své sklenici, načež se na mě podíval zpod řas: „To znamená, že nechceš, abych tě teď políbil?“
Pobaveně jsem se zasmála: „Na to neexistuje správná odpověď.“
Tobi jen naklonil hlavu a čekal, až svoje prohlášení více rozvedu.
„Když řeknu, že ne, tak by ses mohl urazit,“ začala jsem.
„Nehledě na to, že by to byla lež,“ skočil mi Tobi do řeči.
„A když řeknu, že ano…“ nevšímala jsem si ho a pokračovala.
„Tak vyzradíš pravdu?“ provokativně se na mě culil.
„… tak si o sobě budeš moc myslet,“ dokončila jsem, ačkoliv původně jsem chtěla říct něco úplně jiného.
„Opravdu máš o mně tak nízké mínění?“ nespouštěl ze mě oči.
„Ne,“ vážně jsem zakroutila hlavou. „Nemám.“
„Ale kdybych tě teď chtěl políbit, tak bys mi to nedovolila.“
„Pravděpodobně,“ přitakala jsem.
Tobi odložil sklenici a přistoupil ke mně blíž: „Jak vysoká je ta pravděpodobnost?“
„Moc vysoká ne,“ zrychlil se mi dech.
Tobi mi hřbetem ruky přejel přes bok, nahoru po vnitřní straně paže a přes krk až k tváři, kde bříškem palce obkreslil tvar mé lícní kosti.
„Čím dál nižší,“ řekla jsem tak tiše, až jsem se bála, jestli mě vůbec slyšel.

Abych se ujistila, že ví, jak moc ve skutečnosti chci, aby mě políbil, raději jsem to udělala první.