pondělí 1. října 2018

CO ČTU JÁ? - Dánská dívka


Malířka Greta Wegenerová potřebuje dokončit obraz operní pěvkyně Anny, která se však nemůže dostavit na sezení. Greta proto požádá svého manžela Einara, zda by si na chvíli neoblékl Anniny šaty a nepostál jí modelem. V tu chvíli ještě netuší, že tím vpouští do svého manželství někoho třetího. Lili, mladou a nesmělou dívku, která spolu s Einarem obývá jeho tělo. Od té doby se Lili začíná objevovat čím dál častěji a Einar i Greta si uvědomují, že je to ona, kdo se měl narodit, nikoliv Einar. Z bezpečí domova se jakožto smyšlená Einarova sestřenice vydává také do společnosti. Nejdříve za doprovodu Grety, později i sama. S ubíhajícím časem zjišťuje, že jí nestačí jen nosit ženské šaty a líčit se. Chtěla by být opravdovou ženou. Po sérii setkání s více či méně kontroverzními lékaři, doporučujícími rozličné procedury, kterými by dokázali Einara "vyléčit", konečně nachází toho pravého. Lili nastupuje na ženskou kliniku, kde podstoupí několik náročných zákroků, vedoucích ke změně pohlaví. Ačkoliv trpí neustálými bolestmi, nemůže se dočkat, až se bude moci vdát a mít děti. Infekce však stále neustupuje...

Photocredit: Nakladatelství Domino

Musím říct, že ještě víc než příběh Einara mě zaujala postava jeho ženy Grety. To, jak svého manžela podporovala a pomáhala mu, i když pro ni celá situace musela být stejně tak obtížná, je obdivuhodné. Sám autor David Ebershoff nicméně přiznává, že ačkoliv je kniha založena na skutečnosti, většina příběhu je smyšlená, a pravděpodobně se nikdy nedozvíme, jak to ve skutečnosti bylo. Ale i tak je neuvěřitelné, že se něco podobného odehrálo ve třicátých letech. Obzvlášť vezmeme-li v úvahu, že změna pohlaví je i v dnešní době stále kontroverzním tématem. V jedné recenzi na internetu nějaká slečna napsala, že je kniha nechutná a že se jí u ní dělalo špatně. Což podle mě jen poukazuje na to, jak je důležité o podobných tématech mluvit. Já jsem tedy takové pocity neměla. Z mého pohledu byla kniha spíš smutná a dojemná. Musí to být hrozné, cítit se jako vězeň ve vlastním těle a přát si být někým úplně jiným. Proto Einara ani jemu podobné neodsuzuji, ale naopak chápu. Jak jsem psala ve své poslední povídce: Pokud člověk nikomu neubližuje, ať si dělá co chce. Život je krátký a není čas se podřizovat očekáváním druhých.
Z.

Žádné komentáře:

Okomentovat